Plány na večer vypadají slibně – jsme v Trutnově a až uložím Pepinu, jde se se sestřenicemi na skleničku! Proces celkem běžný – cákání ve vaně, boj s nandáváním plínky, pyžamka a šup s tebou a flaškou do postele! Zatím jdu hledat dudlík. Do procesu hledání zapojuji postupně mamku, taťku i psa. Josefí už půl hodiny ječí a dožaduje se ústní ucpávky. Po dalších 20 minutách, co jsme obrátili byt vzhůru nohama, uvažuji nad tím, že jedu někam koupit dudlík – jenže naše madam je závislá na dudáku značky Suavinex, který v Trutnově v tuto večerní hodinu asi neseženu. Převrátíme celý byt vzhůru nohama ještě jednou, včetně komory, psího pelechu, odpadkového koše, kabelek, tašek, šuplat a skříní.
Holky na mě v restauraci již netrpělivě čekají,hroutím se z představy, že už snad ani nedorazím. Bleskne mi hlavou, že mám možná v autě ještě jeden její oblíbený žužlací kousek. Běžím dolů do auta a zpět beru schody po dvou, abych tu tlamičku konečně ucpala! Povedlo se, užívám večírek s děvčaty, v noci jako obvykle moc nespím, protože lítám dělat sunar nebo jsem atakována různými útoky při společném spaní v jedné posteli. Josefí se budí „až“ v šest, takže celkem úspěch, spánek asi 3 hodiny (nikoli v kuse). Po snídani nás Josefínka velice překvapí, protože se po čtyřech přišine s dudlíkem v puse – tím dudlíkem, který jsme včera více než hodinu neúspěšně hledali! WTF??? Si ho někam asi tajně ulila! Ponaučení pro příště: více dudlíků s sebou do zásoby!
-480x270.jpg)
