Každý rok mám pocit, že Vánoce přijdou dřív, než jsem připravená. Najednou je prosinec, všude se mluví o dárcích, nápadech, tipech… a člověk má pocit, že pokud nebude pod stromkem hromada balíčků, tak to nebude ono. Jenže možná vůbec nemusí jít o množství.
Z posledních let mám jednu zkušenost – děti si dárky nepočítají. Nepamatují si čísla, ale to, co se kolem dělo. A my rodiče se někdy tak moc snažíme, aby to bylo „dokonalé“, až se v tom sami ztratíme.
Realita je pak většinou jednoduchá. Děti si vyberou pár věcí, které je opravdu zajímají, a zbytek jen proletí kolem. Takže nejde ani tak o to, kolik toho pod stromkem je, ale spíš o to, jestli to dává smysl.
A když už nad dárky přemýšlíme, stojí za to si říct úplně obyčejnou věc: z čeho ta hračka vlastně je? Děti si ji totiž jen nerozbalí a neodloží. Ony ji nosí celý den, okusují, hází s ní, spí s ní… takže je logické přemýšlet nad tím, jestli je bezpečná a něco vydrží.
U dřevěných hraček mám ráda třeba to, že materiál není jen „na oko“. A když je dřevo navíc označené certifikátem FSC, je to pro mě taková malá jistota navíc – znamená to, že nepochází z načerno vykácených lesů a že se při jeho zpracování myslí i na přírodu a na to, aby lesy zůstaly zdravé i do budoucna. Nic složitého, jen informace, která mi jako rodiči dává smysl.
U dospělých to mám podobně. Nesnažím se ohromit počtem dárků, ale spíš hledám něco, co má příběh a není úplně „na jedno použití“. Často sáhnu po ručně vyrobených věcech – nic velikého, jen něco osobního. A najednou celé to obdarovávání působí jinak.
Nejde o dokonalost. Jen o malou zastávku předtím, než něco dětem i dospělým darujeme. A zbytek tolik neřešit. Protože když jsme v klidu a v pohodě my, bývají v klidu i děti. A to úplně stačí.
Zdroj: Inspirací mi byl článek na Dvedeti.cz, kde se tématu kvality a bezpečnosti dětských hraček věnují.
Foto: Pexels.com
