Tak si sedím u počítače a koukám, jak vykukuje občas zpoza mraků slunce, myslím, že každý zná pocit, když si sedne na lavičku v parku nebo na své zahrádce, zavře oči a vyhřívá se na jarním slunci, které nádherné hřeje a je nám v té chvíli moc hezky. Zároveň jsem si vzpomněla na “rosničku” ,prostě pána, bohužel mi vypadlo jeho jméno, který každou předpověd ukončil slovy – mějte slunce v duši. Vždy když jsem to slyšela, tak jsem si pomyslela, to se Ti dobře povídá, Tebe asi nikdo ten den nenaštval, počínaje dětmi, které vypravujete do školky, nechce se jim vstávat, snídani nechtějí, mladými slečnami, které už chodí do školy a neustále řeší, co na sebe a vždy vás ujistí, že oni jsou nemožně ohlečené, zato jejich spolužačky mají tak báječné oblečení, synátoři čas od času zapomenou, že nemluví s kamarády a osloví vás tak, že jenom vyvalíte oči a sdělíte mu, že si vás popletl s kamarády, aby s vámi mluvil slušně a manžel už je většinou v práci a nebo pokud na vás na všechny čeká v autě,tak to okementuje, kde jste všichni a člověk polkne a má chut mu říči něco nepěkného. Přílítnete do práce, tam na vás toho čeká většinou hodně věcí k vyřízení, po práci nakoupit, doma zjistíte, že syn , který měl dojít něco nakoupit na to zapoměl, protože hrál bezva hru na počítači a tu nemohl přece přerušit a vaše malá princezna, která si měla uklidit pokoj to ještě neuklidila, protože nerozumí úkolům a potřebuje je vysvětlit a tak když člověk v tu dobu slyšel od komentátora ” Mějte slunce v duši “, tak jsem ho měla občas chut zakousnout. Přišei večer, většina z nás padne do postele a chce spát, což naše drahá polovice nenese přílíš dobře a pak vás většinou dorazí větou, že si to máte lépe zorganizovat. Uplyne pár let a děti jsou dospělé a rána se stávají klidnějšími, ale slunce v duši, přesto často necítíme a zpětně vám dojde, že děti nějak moc rychle vyrostli a říkate si, proč jsem si některé věci více neužila a proč jsem si vlastně něuvědomila,že jsem měla velkou kliku, že obě děti byli zdravé a že váš reptající muž i po létech manželství vám sdělil, že jste pořád pěkná ženská a když děti postupně dospívali, dcera se sama začala svěřovat se svými problémy a syn si už vás přestal plést s kamarády a už vždy s vámi mluví slušně. A muž se stane oporou ve špatných chvílcích a je tu prostě pro vás. Nedávno jsem šla z rehabilitace v nemocnici. Při chůzi se opírám o hůl, bylo to někdy v dubnu, svítílo slunička, tak jsem si sedla na lavičku, zavřela jsem oči a vnimala jsem jak to slunce krásně hřeje a usmívala jsem se a jen jsem zaregovala, že nejsem na lavičče sama, tak jsem otevřela oči a usmála se na paní a paní se taky usmála a ptala se mi, proč mám hůl, tak jsem jenom ve zkratce řekla co mi je a ona mě začala litovat, tak jsem ji zastavila, že pochopitelně bych byla radši zdravá, ale že jsou i horší nemoci ale hlavně, když máte kolem sebe bezva lidi, kteří vás drží,když se vám zrovna nedaří, myslím rodinu,bezva lékařku, lidičky , které znám z harmonizační jógy a když to dopadne dobře, tak se mnou i nadále počítají v práci pochopitelně na kratší úvazek. Poslouchala chvíli , pokývala hlavou a řekla mi, že mám pravdu a mám pocit, že až po padesátce jsem pochopila co to znamená mít slunce v duši.
