Petřín, kde se snoubí kultura s přírodou: Výlet plný objevů a vzpomínek
Na Petříně je hezky. Vážně. Zrovna dnes jsme tam byli a byla to moc příjemná procházka.
Původně jsem chtěla jet do Žirafy, největšího zábavního parku v Praze. Nastal totiž den D, den, kdy Kryštůfek přestal brát Anopyrin po přestálé katetrizační ablaci a tím pádem mu skončil klidový režim. To už stojí za oslavu.
Jeho kašel ve vlaku mě přesvědčil o tom, že moje radost je předčasná a změnila jsem plány. Na Petříně jsme dlouho nebyli a venku je tak krásné počasí. Žirafu si schováme na deštivé kapky.
Tlačenici na Karlově mostě miluji už dob svého mládí, kdy jsem v Praze žila a pracovala a jak mám příležitost, tak se tam projdu a nostalgicky vzpomínám na první lásky. Jít tam ale za ruku se svým synem je mnohem báječnější pocit, je to jako procházet se svým Malým princem.
Jako by tam na nás čekala. Hned na začátku hraje kapela pomalu ve stejném složení, v jaké hraje Kryštůfek na základní umělecké škole. Kdože to má ty modré housle? Pavel Šporcl, ale ten tam není, je tam klučina se zelenými houslemi.
Kryštůfek uznale pokyvuje hlavou a nakonec stejně prohlásí, že mu to trošku ujíždí, ale jinak dobrý. Když jsme tam byli o vánocích, tak jiný houslista hrál Ave Marie a vysloužil si za od něj penízek. Housle na Karlově mostě nemají chybu.
Na Petřín chodím už hodně let, ale pokaždé jinou cestou a pokaždé objevím nové věci. Tentokrát jsme byli v zajetí našich spisovatelů, kteří se tvářili vážně a kamennou tváří nám kynuli a ukazovali cestu až k samému vrcholu.
Začalo to Karlem Hynkem Máchou, kde jsem pateticky zadeklamovalo úryvek z jeho nejslavnější básně. Nedávno jsem četla jeho životopis, takže podrobnosti z jeho osobního života jsem si radši nechala pro sebe, na to je ten kluk přeci jenom ještě malý. Ale stejně se o něm bude učit ve škole, takže tomu neunikne. Stejně tak jako Jan Neruda a Jaroslav Vrchlický, ty jsme také potkali.
No prosím, využívám každé příležitosti vzdělávat své dítě. Za odměnu jsem ho pozvala na malinovku na
Nebozízek a kochali se pohledem na panorama Prahy.
Na rozhlednu jsme nešli, nohy nás rozboleli už jenom při pohledu na ní. Pohled zezdola je také dobrý. Ale bludiště jsme si nenechali ujít, tam bylo pro změnu tolik lidí, že jsme brzo odešli. Ale prohlídka bludiště k výletu na Petřín prostě patří.
Dolů jsme už jeli lanovkou. Při vyslovení toho slova Kryštůfka pojal děs, že bude viset někde ve vzduchu, ale kabina umístěná pevně na zemi ho uklidnila.
Co bych neudělala pro svoje dítě. Kulturně vzdělávací program splnil svůj účel a v srdci mě hřeje hezký pocit, že jsme narazili nejenom na naše spisovatelské velikány, ale i na tóny houslí. A Kryštůfek? Ten asi nejradši vzpomíná na malinovku a na zmrzlinu v růžové zahradě.
Den jako malovaný. Jizva na srdci se pomalu zahojila a nás čekají další krásné dny bez nemoci a bez léků. Není snad ten svět báječné místo na život?
Zdroj foto: Pixabay.com
