Spojila jsem spousty žen, tisíce, snad i více. A desítky z nich mi stály po boku několik let, a i když se jednoho dne naše cesty rozešly, nezapomněla jsem ani na jednu.
Občas se některá ozve sama, jiná se staví. A pak je partička, která se vídá pravidelně. Někdy se přidám, jindy se ptám, jaké to bylo a jak se všechny mají?
Jedna z nich se vždy odlišovala, byla jiná. Má veliký úsměv a veliké srdce, ale málokdo dostal šanci ji pochopit a poznat blíže. Držela si vždy odstup a uzemňovala nás svým sarkastickým humorem. Své soukromí si striktně hlídala. Pracovala s námi několik let, stojí za stovkami článků a rozhovorů o ženách a podnikání. Pak otěhotněla, odešla a naše cesty se rozešly…
Občas jsem zaslechla, že má starosti se synem, že se narodil nemocný. Když jsem se zeptala, nikdo nic moc nevěděl… až do tohoto týdne. Ozvala se Léňa, také jedna z bývalých kolegyň, která je s Kristýnou, o které píšu, pořád v kontaktu. A až nyní jsem i já měla možnost pochopit, jak její život pokračoval, a proto jsem se rozhodla dnešní blog věnovat právě jí. Kristýně, mamině, která souhlasila se sdílením příběhu o vážné nemoci jejího malého bojovníka! Čeká je toho ještě hodně, a tak nejenom to, že nám může být Kristýna obrovskou inspirací, ale zároveň my můžeme být oporou pro jeji celou rodinu…
Pomůžete jí také? Tohle doporučuji fakt přečíst. A díky, Léňo, že jsi nám dala vědět!
