Slyšela jsem jí plakat a přestože bych neměla, plakala jsem s ní. Slyšela jsem říkat samu sebe to, co jsem potřebovala slyšet před pár lety a mohla jsem se tak ubránit odcizení svého syna.
Když matky pláčou s dětmi v tichosti: Příběh mateřské lásky a bolesti
Plakaly jsme spolu, ona to však nevěděla – telefon mě trochu ochránil.
Byla doba, kdy jsem se svými klienty proplakala každé sezení. Pak mi došlo, že se s nimi buď přestanu emočně spojovat, nebo mohu za pár měsíců se svou prací skončit.
Samozřejmě musím být velmi citlivá a to nejen emocionálně, ale musím mít i citlivá ouška, abych slyšela intonaci a bolest, kterou si mnozí ve svém hlase ani neuvědomují. Já ano, rozpoznám velmi jemné nuance. Vycítím i to, co si v té chvíli můj klient neuvědomuje.
A vlastně nejen klient. Poznám to i u těch, které považuji za svou rodinu, ale v životě se jim běžně říká přátele.
Bolelo mě srdce za nás obě. Za ní, že to zjistila teprve nyní a i moje bolest tam byla přítomná, za ta léta kdy jsem uvažovala stejně.
Možná kdyby byla blíže, vlastně určitě, objala bych ji. Moc to potřebovala. Potřebovala by se vyplakat, ze vší té bolesti.
Ze samoty, z pocitu viny, ze selhání, bezmoci – prostě ze všeho.
Byla jsem pro ní alespoň na druhé straně telefonu.
Mluvila jsem k ní a pořád jí opakovala stejné věty.
„Nemusíš mu dávat nic víc, než to, co je Tvoje maximum, nemusíš mu dávat nic navíc, jen protože se cítíš vina. Protože se mu snažíš vynahradit co nedostává od něj. Nemusíš mu to dávat. Vlastně ani bys neměla. Rozčiluje ho to. Neví to, ale energeticky ho to rozčiluje. Potřebuje, aby sis uvědomila, že jsi udělala to nejlepší. Pak se váš vztah zlepší. Pak Ti přestane ubližovat a přestane Tě obviňovat. Obviňuje Tě jen, protože se obviňuješ Ty. Neříkáš mu to, ale on to cítí a tak to říká za Tebe“.
O kom vlastně mluvím?
Mluvím o někom, koho velmi milujeme. Mluvím o našich synech, ale i dcerách. Mluvím o dětech nás matek, které se pro ně snažíme dělat to nejlepší a zároveň být i otci, kteří nefungují jako otcové. A tím nejlepším jsme shledaly i to, že opustíme jejich otce a přesto jsme zůstaly v obavách, zda jim tím neublížíme.
Samozřejmě je mnoho maminek, kde přestože žijí společně, které jakoby byly samy a svým dětem vynahrazují to, co nedostávají od otce. Nedělejte to.
Vytváříme/te tím, veliké energetické propasti, které musí někdy být napraveny. Někdy je však napravují až další generace viz konstelace.
Naše obavy, obviňování sebe samých a hlavně naše vynahrazování a sebeobětování se našim synům ale i dcerám v nich vyvolávají agresi, vzdory i obviňování.
Můžeme dělat co nejvíce a vlastně ještě více, uhnat se v zaměstnání, snést jim modré z nebe, aby nestrádaly. Naše děti však potřebují, abychom byly samy sebou, stály si za svým rozhodnutím a přestaly se obviňovat.
Pokud to děláme energeticky je tím provokujeme a oni nám to vrací. Jakmile to přestaneme dělat, oni se začnou měnit. Uklidní se a přiblíží se k nám.
A jak to vím?
Jmenuje se David a já bych x let udělala úplně vše a ještě více, aby nepocítil nedostatek. Čím více jsem se snažila, tím více jsme se vzdalovali, tím více šel do vzdoru.
Přestala jsem se snažit. Přestal se mi vzdalovat. A nechává mě přijít blíž.
Milujte je, milujte je takové jaké jsou, ale věřte si, že od vás mají co potřebují a jestli otec nedává nic, ani hmotně ani emocionálně, nechte to být.
Nikdy nevíme, jakou službu jim tím ve skutečnosti dělá. A jaký karmický dluh je splácen.
Dávejte jen to, co dát můžete, ne víc. Nevznikne deficit a vám energie nebude chybět a budete jí mít pro ně.
Pamatujte si není to vaše vina, je to VAŠE ROZHODNUTÍ! 
Zdroj foto:Pixabay.com
