Emoční bolest posouvá náš život vpřed
“Podělím se s vámi o zajímavý článek”:
1.Bolest nás posouvá vpřed
Emoční bolesti se nedá utéct. Můžeme změnit práci, partnera, domov, ale ona je všude s námi. Někdy je tak strašná, že se nedá vystát.
A to je její princip – je nesnesitelná.
Pokud člověk něco nemůže vydržet nebo snést, je mnohem ochotnější ke změně. A jsme u toho. Už víte, co je horší než bolest? Ano, pohodlí.
Kdykoli cítíme, že to špatné ještě sneseme, že to je „v pohodě“, začne naopak náš devastační proces. Nechceme víc. Nechceme změnu. Smíříme se s tím, že nebude líp.
Jestliže se ale cítíme tak nespokojeni, že prostě nemůžeme zůstat stát na místě, pak uděláme krok. ZKUSÍME změnit svůj život.
A vtom, jak se rozchodíme, bolest začne ustupovat. A my – ke svému údivu – zjistíme, že ta bolest byla způsobena především tím, že jsme stáli.
Jako když příliš dlouho stojíte na nohou… Stačí vykročit.
2. Bolest nás posiluje
Na těle neexistuje tlačítko, kterým bychom bolest vypnuli. Po určitou dobu nepolevuje a s námi pořád. I to je její princip.
Jen zátěže, které MUSÍME držet, nás posilují. A v případě emoční bolesti si uvědomujeme, že události se pouze nedějí. Především se do nás promítají. Jako by každá špatná událost měla ostrý hrot a vrývala se do naší paměti. Jako memento. Něco, co už nezapomeneme.
Paměť máme plnou takových zapsaných bolestí. Musíme je ovšem správně číst. Nemají nám připomínat, co všechno jsme kdy nezvládli. Mají nám připomínat, co všechno jsme v životě překonali a z čeho se ponaučili. Thierry Nataf dokonce říká: „Všechno špatné jsme v životě potřebovali.“
Jak tohle může říct?
Nuže, představme si sval. Když ho posilujeme, bolí – ale současně také roste. Zvyšuje svou kapacitu, sílu, výdrž. A totéž se děje nám. Ano, my bolestí rosteme.
Jasně, bolí to, když nás kamarád podvede; když se přistihneme ve vztahu, který přestal fungovat… Ale to všechno jsme do svého života přitáhli – člověka, který nás zradil, nebo se kterým jsme sami (třeba i vlastní vinou) přestali komunikovat.
Není to ostuda. My jsme to POTŘEBOVALI. Jen díky tomu se můžeme ponaučit, vyrůst a stát se lepší osobou.
3.Bolest nám dává zkušenost
I když to nikdy hned nechápeme, bolest je naším nejlepším učitelem.
Nejdůležitější životní lekce přijímáme přes své pády. Je to neobvyklý způsob, kterým nás život školí, nicméně účinnější neexistuje.
„Když se upřímně ohlédneme do minulosti, je v ní spousta bolestivých zkušeností,“ řekl Nataf. „Teprve ale při zpětném pohledu, když již známe svou budoucnost, chápeme, že ať se stalo cokoli, MĚLO se to stát. Mezi lidmi, kteří pomáhají druhým, najdeme spoustu těch, kteří měli strašlivou minulost. Jak to, že právě tak skvělí lidé prošli peklem? Protože tu skvělost v nich vytvořilo to, co zažili.“
Lidé, kteří zažili krajní bolest, za prvé už nikdy nechtějí nic podobného opakovat a za druhé dokážou se vcítit do těch, kdo ji prožívají.
Lidé, kteří nikdy neprožili to, co já, nemohou pochopit, proč jsem založil FirstClass, proč se zabývám každým případem, každým dotazem, každým problémem, i kdyby byl sebemalichernější. Protože vím, že bolest je blikající kontrolka oznamující, že se v životě děje něco špatného a že je nutná změna.
Hlavně ne zůstat v pohodlí a smiřovat se s tím, co nás trápí. Právě nesmíření se s bolestí nás motivuje a inspiruje hledat cesty, jak z bolesti ven.
A ony vždy existují. Kdo hledá, najde. Jen je důležitá opravdu velká bolest. Nestravitelná. Ta, která nás prostě nenechá stát na místě.
„C’est bon, c’est bon.“ Zní mi v uších Thierry Nataf. A hlavně jeho dodatek:
„Mnohé úspěchy by se nezrodily bez toho, kdybychom neprožívali opravdu velkou vnitřní bolest. Nikdo ji nemá rád, přitom ji potřebujeme pochopit jako součást naší cesty. Jako nejlepšího přítele, který nás vede k nejdůležitějším krokům, jaké potřebujeme.“
Zkrátka a dobře: co tě nezabije, to tě posílí 😀
