Jak samota může být cestou k vnitřní rovnováze a sebeobjevování

Když jsem byla mladší, samota mne děsila. Měla jsem pocit, že mi něco utíká, když jsem sama. Nechtělo se mi čelit svým pocitům, které v samotě volají o pozornost.

Přesto mne život roky učil si samotu zamilovat. Byla to právě samota, která mne naučila, že nejlepším přítelem jsem si já sama. 
Samota mne seznámila s mými démony i mým vnitřním světlem, díky ní to vše mohu dál integrovat. Ona mne naučila žít svůj život v rovnováze. V božské samotě dál vznikají mé vize a nové nápady, v ní se oblažuje moje kreativní duše.
 
Samotu si poslední roky dávkuji jako nejlepší medicínu. 
V samotě nabírám nové síly pro své milované děti, rodinu i práci. Bez ní bych nebyla oproštěna od mnoha iluzí a závislostí.
 
Samota je dělohou pro sebelásku, záleží jen na nás jakou výživu si poskytneme.
Zkuste si každý den darovat čas pro tiché bytí v těle, dejte prostor všemu, co se z těla vyplaví a dýchejte s tlukotem svého srdce, tančete se svými pocity.
Přijímejte a děkujte za dar života, pozorujte, jak „živa“ blaží každou buňku Vašeho těla. 
Nic nám zde nepatří, ani náš vlastní život, je zde pro nás darem.
Oslavujte jej tiše i hlasitě, pravdivě se sebou a dovolte životu, ať Vás vede.
Krásné dny před letním slunovratem přeje,
Ra-duše
https://www.facebook.com/zivaduseraduse

Zdroj foto: Pixabay.com

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account