Autorem knihy Skoro se to podobalo lásce, s podtitulem Příběhy z doby, kdy měla ještě každá žena pod paží chlupy, je Jan Míka, proslulý český scenárista kultovního seriálu Život na zámku. Knížka se skládá ze dvou tragikomických retronovel pojednávajících o lásce mladých lidí a obyčejném životě za časů povinné vojenské služby, letních brigád a stranických legitimací.
První novela vypráví příběh devatenáctiletého mladíka Antonína Stodůlky, přezdívaného Kuře, který pracuje v zahradnictví a ve volném čase ho dominantní otec, z kterého má strach, nutí makat na stavbě domu, za což se nikdy nedočkal ani pochvaly. Má toho akorát tak dost, proto se asi jako jediný těší na vojnu. Po vojně touží žít v bytě pouze se svou vysněnou ženou a hrát jí písničky na kytaru. Jeho vysněnou je Popelka Milena, dívka, která zase prahne po ukončení svého panenství s mužem, kterého by měla opravdu ráda. Jejich sbližování je plné nevyzpytatelných situací, které nakonec vedou ke ztrátě ideálů obou hrdinů.
Druhá novela, nesoucí název Surovost, vypráví o Borisovi Mokrém, studentovi vysoké školy zemědělské. Boris je sebejistý a plný ideálů o budoucnosti. O letních prázdninách na žních ve vesnici Hůrka poznává zábavnou a krásnou Káťu, s kterou započne milenecký vztah. V den loučení projíždí Hůrkou tanky směrem na Prahu (počátek okupace Československa). Spolu s dalšími vytvořil Boris v Praze záškodnickou buňku proti okupantům. Jeho postoj proti režimu je následně potrestán těmi nejbližšími – zradí jej nejlepší kamarád, studium na vysoké škole je mu do budoucna znemožněno, narukuje na vojnu, uvažuje o emigraci…vše se však nakonec obrátí naprosto opačným směrem a z nenávistného odpůrce režimu se stane úspěšný funkcionář.
Veškeré situace jsou v knize Skoro se to podobalo lásce provázány historickými odkazy na dobu socialismu, kdy režim vládl pevnou rukou, kdy docházelo k buzeraci těch, kteří režimu nepochlebovali, a kdy se kladl důraz na stranické autority. Oba hlavní hrdinové mají jednu věc společnou – staví se proti tomu, co je jim diktováno zvenčí a hledají vlastní cestu, jak systému, ale i falešným lidem vzdorovat. Kniha rovněž na příbězích dokazuje, jak je nutné mezi sebou navzájem komunikovat a nedělat zbrklé a ukvapené závěry.
