Autor románu, Alexander Boldizar, se stal prvním Slovákem, který odpromoval na Právnické fakultě Harvardovy univerzity, což se v románu také odráží. Poté pracoval jako ředitel umělecké galerie na Bali, byl advokátem v San Francisku a v Praze, pseudogejšou v Japonsku, poustevníkem v Tennessee, paleontologem na Sahaře, ale také nosič v Arktidě. Jeho kniha Ošklivec získala v roce 2016 Somerset Prize za nejlepší beletristické dílo.
Příběh Ošklivce, stopětatřicetikilového hromotluk ze Sibiře, začíná bojem dvou udatných soupeřů, Mužduka a Hulagu. Ti pochází z různých vesnic na Sibiři a soupeří v házení balvanů o čest a titul náčelníka kmene. V tomto boji se mělo rozhodnout, kdo bude Ošklivcům velet. Všichni Ošklivci společně zároveň bojují proti bolševikům, kteří jejich vesnice pravidelně napadají.
Jednoho dne do Verchojanského pohoří přilétne vrtulník s americkými právníky. Oznámí Ošklivcům, že bolševismus byl poražen a že chtějí z oblasti vytvořit turistickou destinaci s hotely pro zájemce o ohrožený druh motýlů, který se zde vyskytuje. S náčelníkem uzavřeli úmluvu, kterou Američani chytře naaranžovali. Co naplat, zde ani pěsti nepomůžou… A proto se musí syn náčelníka Mužduk vydat naučit se kouzlu slov, které ovládají američtí právníci. Šel se tedy učit používat slova jako zbraň na Právnickou fakultu Harvardské univerzitu do Ameriky. Jeho život v civilizovaném světě je plný humorných scének, jeho buranství je trnem v oku mnohých, ale rovněž ho pro jeho neurvalost často i obdivují. Jeho další putování pokračuje z Ameriky do černé Afriky, kde se vydal hledat svou kamarádku z univerzity a nestačí se divit, jak je tento svět od jeho nově nabytých zkušeností z Harvardu jiný. V Africe se musí, namísto právnickým kličkám, polemice a slovíčkaření, postavit nejen nesmyslné byrokracii, ale i hrdým příslušníkům rodu Tuaregů a různým teroristickým skupinám.
Vlastní pocit z četby: Na román Ošklivec jsem se vyloženě těšila. Upoutávky typu: „nespoutaný satirický román, překypující inteligencí a humorem, vás zasáhne jako obrovský balvan…“ ve mně nahlodaly zvědavost. Moje očekávání však byla asi příliš velká, jelikož mě kniha zklamala, čekala jsem od ní prostě víc. Byl to jakýsi mišmaš všeho, skákání od jednoho k druhému a jak tvrdí autor, opravdu jde o jakési „reálné absurdno“. Některé pasáže mě bavily, některé nudily a musela jsem dokonce knihu na pár dní odložit, jelikož jsem na ni neměla prostě náladu, což se stává při čtení podobných románů jen málo kdy. Nicméně věřím, že si román najde své příznivce.
Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 2018 nakladatelstvím JOTA. Celkem má 399 stran. Z anglického originálu přeložil Richard Janda. Obálku navrhla Veronika Cágová.
