Jsi-li unavena, odpočiň si
To platí i pro muže, samozřejmě.
Přestože je rozšířenou pověrou, že do zblbnutí pracují většinou ženy,
zatímco muži si umějí udělat přestávku, moc tomu nevěřím.
Většinu workholiků, kteří to dotáhnou až do péče psychiatra, totiž tvoří právě oni.
Z nějakého důvodu jsme přesvědčeni, že pracovat přes míru je záslužná věc.
Starat se o řvoucí mimino, a jakmile usne, naklidit byt do katalogového stavu.
Nebo přijmout v práci už třetí úkol nad rámec svých povinností a odnést si ho domů,
kde si k němu sedneme, až všichni usnou. Tělo se pak může zbláznit,
jak vysílá signály SOS, ale nikdo ho neposlouchá.
Znáte třeba ten pocit, když se snažíte udělat něco náročného těsně po obědě?
Žaludek máte plný jídla, tělo směřuje veškerou energii k jeho strávení a nahoře
v mozku je prázdno. Visí tam jen cedulka Přijdu za 15 minut. Dali byste nevím
co za to, abyste si mohli chvilku zdřímnout a víte,
že byste pak fungovali mnohem lépe.
Tak proč to neuděláte? I deset minut odpočinku stačí, abyste dobili baterky,
a snížili tak riziko, že se rozpláčete, když nebudete moci najít svou
oblíbenou propisku.
Je na čase to změnit, alespoň v situacích, kdy jste svým vlastním pánem.
Třeba s tím miminkem. Určitě vám už někdo radil: “Jakmile dítě usne, taky si lehni.”
Zajímalo by mě, kolik matek a otců to doopravdy udělalo.
A přitom to zbrzdí turbokolotoč prvních měsíců života s malým
dítětem na celkem snesitelnou projížďku.
Já dceři pořád říkám, aby si s malým po obědě lehla a klidně usnula,
odpočinula si.
Hudlenka
Zdroj: https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/rady-do-zivota.A130513_093619_vztahy-sex_job
Přestože je rozšířenou pověrou, že do zblbnutí pracují většinou ženy,
zatímco muži si umějí udělat přestávku, moc tomu nevěřím.
Většinu workholiků, kteří to dotáhnou až do péče psychiatra, totiž tvoří právě oni.
Z nějakého důvodu jsme přesvědčeni, že pracovat přes míru je záslužná věc.
Starat se o řvoucí mimino, a jakmile usne, naklidit byt do katalogového stavu.
Nebo přijmout v práci už třetí úkol nad rámec svých povinností a odnést si ho domů,
kde si k němu sedneme, až všichni usnou. Tělo se pak může zbláznit,
jak vysílá signály SOS, ale nikdo ho neposlouchá.
Znáte třeba ten pocit, když se snažíte udělat něco náročného těsně po obědě?
Žaludek máte plný jídla, tělo směřuje veškerou energii k jeho strávení a nahoře
v mozku je prázdno. Visí tam jen cedulka Přijdu za 15 minut. Dali byste nevím
co za to, abyste si mohli chvilku zdřímnout a víte,
že byste pak fungovali mnohem lépe.
Tak proč to neuděláte? I deset minut odpočinku stačí, abyste dobili baterky,
a snížili tak riziko, že se rozpláčete, když nebudete moci najít svou
oblíbenou propisku.
Je na čase to změnit, alespoň v situacích, kdy jste svým vlastním pánem.
Třeba s tím miminkem. Určitě vám už někdo radil: “Jakmile dítě usne, taky si lehni.”
Zajímalo by mě, kolik matek a otců to doopravdy udělalo.
A přitom to zbrzdí turbokolotoč prvních měsíců života s malým
dítětem na celkem snesitelnou projížďku.
Já dceři pořád říkám, aby si s malým po obědě lehla a klidně usnula,
odpočinula si.
Hudlenka
zatímco muži si umějí udělat přestávku, moc tomu nevěřím.
Většinu workholiků, kteří to dotáhnou až do péče psychiatra, totiž tvoří právě oni.
Z nějakého důvodu jsme přesvědčeni, že pracovat přes míru je záslužná věc.
Starat se o řvoucí mimino, a jakmile usne, naklidit byt do katalogového stavu.
Nebo přijmout v práci už třetí úkol nad rámec svých povinností a odnést si ho domů,
kde si k němu sedneme, až všichni usnou. Tělo se pak může zbláznit,
jak vysílá signály SOS, ale nikdo ho neposlouchá.
Znáte třeba ten pocit, když se snažíte udělat něco náročného těsně po obědě?
Žaludek máte plný jídla, tělo směřuje veškerou energii k jeho strávení a nahoře
v mozku je prázdno. Visí tam jen cedulka Přijdu za 15 minut. Dali byste nevím
co za to, abyste si mohli chvilku zdřímnout a víte,
že byste pak fungovali mnohem lépe.
Tak proč to neuděláte? I deset minut odpočinku stačí, abyste dobili baterky,
a snížili tak riziko, že se rozpláčete, když nebudete moci najít svou
oblíbenou propisku.
Je na čase to změnit, alespoň v situacích, kdy jste svým vlastním pánem.
Třeba s tím miminkem. Určitě vám už někdo radil: “Jakmile dítě usne, taky si lehni.”
Zajímalo by mě, kolik matek a otců to doopravdy udělalo.
A přitom to zbrzdí turbokolotoč prvních měsíců života s malým
dítětem na celkem snesitelnou projížďku.
Já dceři pořád říkám, aby si s malým po obědě lehla a klidně usnula,
odpočinula si.
Hudlenka
