Seděl stařík na kraji oázy u brány jednoho města kdesi na Blízkém Východě. Přistoupil k němu cizí mladík a ptal se:
„Ještě nikdy jsem tu nebyl. Jací lidé žijí tady v tom městě?“
Stařík mu odpověděl otázkou: „A jací žili tam, odkud přicházíš?“
„Tady najdeš lidi úplně stejné,“ odpověděl mu stařík.
O něco později přišel na to místo jiný člověk a zeptal se na stejnou věc:
„Zrovna jsem přijel. Řekni mi, stařečku, jací lidé žijí v tomhle městě?“
A stařík odpověděl také stejně: „Řekni mi, synku, jacípak byli lidé v tom městě, ze kterého jsi přijel?“
„Ach, byli to dobří, pohostinní lidé a ušlechtilé duše! Zanechal jsem tam mnoho přátel a nebylo pro mě lehké se s nimi rozloučit.“
„Stejné najdeš i tady,“ řekl stařík.
Kupec, který nedaleko napájel své velbloudy, vyslechl oba rozhovory. A když ten druhý člověk odešel, obrátil se na staříka s výčitkou:
„Jak můžeš dát dvěma lidem úplně jinou odpověď na naprosto stejnou otázku?“
„Synu můj, každý nosí svůj svět ve svém srdci. Ten, kdo dříve nenalezl nic dobrého v krajích, z nichž přicházel, nenajde tím spíše nic dobrého ani zde. Naproti tomu ten, kdo měl přátele v jiném městě, najde si věrné a oddané přátele také tady. Neboť lidé okolo nás se stávají tím, co v nich nalézáme.“