Rozhodování mezi plným a polovičním úvazkem: Příběh jedné učitelky
Milé ženy,
již delší dobu se peru v současném zaměstnání se smíšenými pocity. Na jednu stranu dělám to, co jsem odmala dělat chtěla – jsem učitelka. Práce mě naplňuje, ale především díky studentům, které učím. Od nich mívám zpětnou vazbu, která je vesměs pozitivní. To, že jim můžu předávat informace a oni je pochopí a dokáží použít, tak to je to, co mě na tom tak baví. 🙂
Na druhou stranu mě netěší situace ve školství, která se neustále zhoršuje a veřejnost pak za vše viní nás – pedagogy. Taktéž fakt, že před pár lety začla “éra slučování” škol, tak i můj typ školy to postihlo a byť jsou dvě pracoviště od sebe vzdálená cca 9 km, tak jsme jeden celek. Jenže se stalo to, že musím dojíždět i během dne z jedné budovy na druhou a to já moc ráda nemám. Jsem ráda za svůj stereotyp, kdy mám navíc své prostředí, nerada pendluju během jednoho dne z místa na místo. Tohle je bohužel současná situace. A taktéž někteří kolegové mi často dost pijí krev. Jsou to převážně ti, kteří spoléhají na to, že díky určitým předešlým činnostem (ne příliš čestným, ale to je na každém) tam mají místo jisté téměř napořád. A ti mají hodně věcí “na háku” a připadají si tam jako šéfové. A tohle mi vadí hodně. A rovněž finanční situace je pro mě – bohužel – důležitým faktorem. Snažíme se ušetřit, kde to jen jde.
To mě vedlo k tomu se občas kouknout, jestli v městě, kde bydlím, někdo neshání učitele angličtiny. A tahle situace nastala na začátku července a já jsem tam jen tak poslala životopis. Nepřikládala jsem tomu velkou váhu, už vůbec ne, že by měl o mě někdo zájem. Moc si totiž nevěřím. Nemám pocit, že jsem něčím výjimečná. Jenže jsem byla pozvaná na pohovor a paní ředitelka na mě udělala dobrý dojem. A já očividně taky. Problém však nastal ve chvíli, kdy jsem zjistila, že hledají někoho jen na poloviční úvazek a já jsem měla v současné práci jistý plný úvazek na další školní rok. Situace tedy komplikovaná, jedinou možností bylo požádat mé vedení, jestli by mi mohli úvazek snížit. Jenže by si museli zase narychlo někoho místo mě na ten zbývající poloviční úvazek najít. Což samozřejmě není věc jednoduchá.
Každopádně paní ředitelce jsem slíbila, že o to své vedení zkusím požádat a do týdne jí dám vědět.
Celý víkend jsem přemýšlela, zda do téhle změny jít. Přece jen bych něco ušetřila za dojíždění, alespoň dva dny v týdnu bych byla v místě bydliště. Taky by mi to ušetřilo čas po ránu, kdy musím spěchat s dcerkou do školky. A maminky jistě ví, co to je budit děti o půl šesté ráno, aby rychle vstaly a nachystaly se. Obzvlášť v zimě. Zase na druhou stranu vybavení ve stávající škole je na špičkové úrovni, některé kolegy mám moc ráda a už jsem na vše zvyklá. Byla spousta pro a proti a já uvažovala, jestli vůbec “píchat do vosího hnízda”, jestli chápete, co tím myslím. Ale nedalo mi to a dnes ráno jsem své vedení kontaktovala. Vím, že bych si nakonec vyčítala, že jsem se ani nezkusila zeptat. Po pár telefonátech to nakonec dopadlo tak, že na mou žádost přistoupili, i když to pro ně není lehká situace, ale ví o mých skutečných důvodech a vyšli mi vstříc. A toho si vážím.
Opět tedy další smíšené pocity. Na jednu stranu se těším na něco nového, na stranu druhou se bojím neznáma. Budu pro novou školu opravdu přínosem nebo zklamáním? Budu to zvládat – dvě školy s rozdílným zaměřením? Sednu si s novými kolegy? A co studenti? Spousta otazníků, které zatím pár týdnů řešit nemusím, ale už to mám v hlavě a jelikož se znám, tak nad tím budu neustále přemýšlet.
Zase je fakt, že věřím, že se určité věci člověku dějí proto, aby ho posunuly dál. Nevěřím tomu, že jsou to náhody. S odstupem času to vidím víc a víc. Tak snad je to tak i tentokrát. 🙂
Přeji všem, aby měli v práci dobrý kolektiv, který umí ocenit vaši práci. Vše je pak o to krásnější. 🙂
Vaše Míša
Zdroj foto: Pixabay.com
