Osoba, která trpí ztrátou sebevědomí, neumí vnímat reálně sama sebe, ráda se srovnává se svým okolím, nerespektuje své pocity a řídí se pouze tím, co chtějí po ni jiní. Trpí poruchou spánku, stresem, úzkostí, neumí zapadnout do kolektivu, bojí se svých nedostatků.
Statistika ukazuje, že si v dnešní době věří málo mužů a žen, většina z nich má o sobě pochybnosti
Vše začíná uvnitř nás, kdy pochybujeme, zda jsme dost dobří, stydíme se, dáváme si před sebe těžké cíle, špatně hodnotíme své schopností, vzhled, nadání pro určité věci, porovnáváme se s jinými. Pocit méněcennosti je jako nemoc, která bez léčení, postupuje dál do těla a ochromí celé zdraví i psychiku.
K méněcennosti patří slova – já to nezvládnu, nedokážu, cítím se hrozně, můj výkon je děs, jsem o ničem, nejsem hezká, nebudu šťastná, mám šišatou hlavu, nemám nárok mít super partnera, nenajdu práci, vypadám jako slon, mám křivé nohy, nic se mi nedaří, jsem hloupý, kdo by se chtěl starat o mrzáka, a podobně.
Každý potřebuje nutnou dávku sebevědomí! Bez toho nelze fungovat
Pokud o sobě pochybujete, je to první náznak podceňování. Ale uvědomit si tuto chybu, je prvním krokem k nápravě. Pořád tvrdit partnerovi nebo přátelům, jak jste škaredí a máte tělesné vady, upozorňovat na nedostatky, může druhé lidi obtěžovat a doslova vyčerpat.
Je pravda, že ti, co si nevěří, potřebují od druhých slyšet ujištění, že jsou skvělí, vše dělají dobře a v ničem není problém. Ale tohle nejde provozovat do nekonečna. U zakomplexovaných jedinců se projevuje neschopnost přijmout pravdu a kritiku. Slova si převrací do negativního významu, z věty – „Měla bys používat jinou rtěnku“udělají větu „Vypadáš hrozně a vůbec ti to nesluší“.
Vnitřní strach z odmítnutí může pocházet již z dětství
Pokud rodiče svým dětem pořád něco vyčítají nebo je nechválí, rozbijí sebevědomí malého kluka nebo holčičky na milión kousků, které už nejdou slepit. Klást na ně přehnané požadavky a žádat nemožné, vyvolává blokace a potlačí důvěru v sebe sama. Přestanou si věřit a budou mít strach, že nenaplní představy rodičů. Hodnotit děti by se mělo pouze kladně, ať se posílí jejich zdravé sebevědomí, jedině tak zapadnou dobře do kolektivu a budou komunikovat bez problému, naučí se mít rádi a nebudou se bát, že někoho zklamou. Přísnost ve smyslu vět – tohle nesmíš, nic neuděláš dobře, jsi k ničemu, uzavírají děti do krunýře nedokonalosti, kdy je pro ně těžké být dobrým dítětem a cítí vnitřní zklamání ze sebe sama. Další chybou je porovnávat dítě s jiným a dávat mu ho za příklad. Děti nebudou jiné jen proto, že jim přikážeme se změnit. Budou vždy takové, jaké jsou, jen jim narušíme jejich rovnováhu a víru v sebe. Tohle přece nechceme, vychovat další zakomplexované jedince.
Být pevný ve svém jednání a cítit vnitřní sílu není namyšlenost. Díky zdravému sebevědomí jste více vyrovnaní, nebojíte se realizovat své nápady, necouvnete před problémem, věříte si, září z vás spokojenost. Pokud si neumíte věřit, dá se to naučit.
Nejdůležitější je přijmout realitu a naučit se mít rád, prostě “Jste, jací jste”
Je třeba si neklást před sebe překážky a důvody, proč něco neumíme nebo proč na něco nemáme. Uvědomte si, každý je výjimečný a jedinečný. Pocitem méněcennosti trpí většina lidí, proto nejsou šťastni. Zkuste to změnit aspoň u sebe. Nebuďte někde vzadu. Změňte svůj myšlenkový postoj, každá myšlenka, která se rodí v hlavě má velkou váhu. Nehodnoťte se podle lidských měřítek, neomlouvejte se a ani nezpochybňujte. Odbourejte kolem sebe negativa a zaplňte je pozitivy. Někteří svoji méněcennost řeší agresivitou, nadřazeností, ubližováním, šikanou, ale tohle není řešení. Život není o soupeření, život se má žít naplno a po svém. Dokonalost neexistuje, lidé jsou a budou různí, svět je pestrý, někdo je malý, jiný velký, někdo je silnější postavy, jiný hubený, jeden je vzdělaný, jiný umělecky nadaný. Pokud odhalíte na sobě chybu, snažte se ji nenásilně v tajnosti odstranit – ne kvůli ostatním, ale hlavně kvůli sobě. Jestli odstranit nejde, nic se neděje, naučte se s ní žít a brát ji jako součást vašeho já. Vnitřní blokace je dobré odblokovat, může vám pomoct psycholog nebo terapeut, ale poradit si můžete i sami.
Někdy stačí pro vnitřní pocit pohody a klidu pustit do svého života světlo, lásku, hudbu, sportovní aktivitu, koníčky, relaxování, odpočinek, zdravý spánek, pohyb na čerstvém vzduchu a hlavně správné přátelé a rodinu.
Nenechejte se odrovnat psychicky a fyzicky pocitem méněcennosti, přece se nebudete zbytečně trápit a užírat, jděte dál a nepitvejte se zbytečně do hloubky. Nedávejte prostor zlosti a nenávisti, naučte se odpouštět sobě i druhým. Když vyzkoušíte změnit svůj přístup k životu a začnete se mít rádi, bude se vám žít mnohem lépe.
Francouzský režisér, herec, scenárista a komik – Jacques Tati řekl, cituji: „ Nejhorší na komplexech je, že je mají nesprávní lidé.”
Blogerka Michaella
(zdroj informací – osobní zkušenosti, informace nasbírané z knížek o psychologii / zdroj obrázků – pixabay)
