Většina lidí má zcestnou představu o tom, kdo jsou, a mají mnoho zkostnatělých zásad, jak by se mělo žít. Na druhou stranu je pravda, že se všichni snažíme o to nejlepší, čeho jsme v daném okamžiku schopni. Kdybychom to uměli lépe, kdybychom lidem a věcem lépe rozuměli, měli více informací, dělali bychom to jinak.
Naše emoce jsou ovlivněny citovým životem v dětství
V dětství se učíme uvažovat o sobě a o životě podle reakcí dospělých. Právě tak se učíme, co si máme o sobě a o světě, který nás obklopuje, myslet. Pokud jsme vyrůstali s lidmi, kteří byli nešťastní, ustaraní, bázliví nebo zlostní, dozvěděli jsme se o sobě i okolním světě hodně negativních věcí. Taková negativní přesvědčení typu “všechno pokazím”, “je to moje vina”, atd. vytvářejí život plný frustrací.
V dospělosti máme sklon vytvářet vztahy, které jsou stejné či podobné těm, které jsme měli s matkou nebo otcem, nebo jaké měli rodiče mezi sebou. Vzpomeňte si, kolik vašich milenců nebo nadřízených se chovalo podobně jako vaši rodiče.
Sami se sebou zacházíme podle toho, jak se k nám chovali vlastní rodiče. Stejně se trestáme. Často používáme jejich slova, jako kdybychom je slyšeli. Máme se rádi a podporujeme se stejně tak, jako jsme byli milováni a podporováni v dětství.
Jak často si říkáme “všechno zkazíš”, “za to můžeš ty”? A jak často si naopak v životě říkáme “jsi dokonalý/á”, “mám tě rád/a”?
Zdroj: Louise L. Hay: Miluj svůj život
Foto: Pixabay
