Koučink jako výzva

Nikdy mě nenapadlo, že bych se mohla nechat koučovat. Proč taky?

Člověk míní, život mění. Do cesty mi jednoho dne přijela Růžová mašinka. Na profesní síti na mě vyskočil jejich příspěvek – pomáháme těm, kteří pomáhají. Bezplatným koučinkem podporujeme lidi pracující v pomáhajících profesích.

Co že je vlastně ten koučink?  Wiki praví toto: Koučování (koučink) je proces, podporující hledání individuálních řešení pro jedince v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce (mentor), ale hledá řešení společně s klientem.

A weby toto: Koučink je o posunu vpřed a nikoli o analýze minulosti. Není pouze zaměřen na řešení, je také velmi silně postaven na akci: pomáhá lidem nacházet řešení, ale pak je také vede k tomu, aby se zavázali podniknout akci – hned, tento týden. Koučink se dívá na to „jak“, ne „proč“.

Tahle mašinka se zjevila v době, kdy jsem si začala uvědomovat, že bych měla něco ve svém životě změnit. Že vlastně vůbec nevidím přes týden slunce, protože v hodinách, kdy se dostanu ven, ještě a nebo už nesvítí. Že nevím, co je kde nového na sídlišti, kde léta žiju. Hromada knížek k přečtení se vrší a já na ní tak maximálně jednou za týden stihnu utřít prach.

Že jsem večer, když skončím s prací, občas tak unavená, že i dojít do sprchy a zpět je nadlidský výkon. Že o víkendu jen doháním v domácnosti nastřádané resty. Nezbývá mi čas ani síla na pořádný sport, což mi jednou tělo pěkně spočítá.

Muselo to asi přijít. Není to o vyhoření, obě má zaměstnání  mě baví a naplňují, je to o něčem jiném. O balancu. Nebo work-life balancu, jak je teď moderní říkat. Jenže tohle téma většinou tak úplně není s kým probrat. Vyhoření by navíc při tomto životním tempu nejspíš dříve nebo později přišlo. Což nechci, už jsem to v minulosti zažila. Věřím v prevenci a to i v předcházení vyhoření.

Navíc mám ráda výzvy a když už tahle přišla, do projektu jsem se přihlásila. Po vyplnění nezbytných údajů mi dorazila nabídka tří koučů k výběru. Volba byla jasná na první přečtení medailonků a jak se ukázalo, skvělá.

S Martinou máme za sebou dvě sezení z pěti a já vnímám už teď posun. Kouč vás totiž nesoudí, nepodsouvá  řešení, ale pomáhá vám ujasnit si vše v hlavě sama, hledat cestu a řešení. Vede k tomu citlivě a vhodně volenými otázkami, sumarizací řečeného i domácím úkolem. Kolo rovnováhy při poctivém vyplnění ukáže velmi přesně, kde to v životě „drhne“ a na jaké oblasti zapracovat.

Kouč vás také směřuje drobnými krůčky k cíli. Pomáhá nastavit si horizont změn. Skvělé pro mě je také to, že jsem si mohla nahlas pojmenovat rizika jednotlivých kroků i jejich přínos. Člověk tohle všechno někde vzadu v hlavě zpravidla má, jen občas správně a nahlas pojmenovat a následně udělat  první krok bývá nejtěžší.

Sezení probíhají jednou za 2 – 3 týdny a za sebe  konstatuji, že po každém otevřou další a další pomyslnou bránu a v hlavě se začne rojit spousta myšlenek a AHA momentů.

Pokud máte pocit, že nějaká oblast v životě drhne a chcete se pohnout z místa, je koučink skvělou volbou. Vyzkoušeno na vlastní hlavu!