Tento článek nosím v hlavě již delší dobu. Občas totiž sama sebe dokážu překvapit tím, co mě vlastně všechno dokáže napadnout. A tak jsem si s tou myšlenkou, proč tomu tak vlastně je, chvíli hrála a odpověď se dostavila (jako vždycky). ????
Jestliže jste i Vy někdy zaskočeni tím, co se Vám všechno dokáže honit hlavou, tak se neděste, protože moje zjištění je takové, že taková myšlenka vůbec nemusí být Vaše! ????
Trénink předávání myšlenek
Nevím, jestli víte, ale existují mentální tréninky na předávání myšlenek. Poslední kniha, ve které jsem se s tím setkala je Vyšší škola hypnózy od Kurta Tepperweina, německého specialisty na hypnózu.
Kurt ve své knize píše, že pokud se správně a dostatečně soustředíte, jste schopní svou myšlenku předat jiné osobě. Fascinující na této předávce je nejenom to, že je to doopravdy možné, ale i to, že když se poté té osoby zeptáte, odkud se vzala myšlenka na to, aby si například dotyčná koupila zmrzlinu, bude naprosto přesvědčená o tom, že to byl její nápad.
Je to neuvěřitelná zkušenost, pokud předávání myšlenek vyzkoušíte, a sama jsem se tím poměrně dlouho bavila při dlouhé cestě metrem do práce. Poté jsem toho musela nechat, protože si to vezme hodně z mentální síly, které jsem v té době ještě neměla tolik. Přesto jsem zažila spoustu legračních a i zarážejících situací.
„Tak už se podívej!!!“
Jednou z takových situací je tato. Přes půl vozu naproti mě seděla mladá slečna a byla očividně smutná. Seděla se sklpenou hlavou a koukala se do země. Vysílala jsem jí myšlenku, že všechno bude dobré, tak ať zvedne hlavu, pořádně se z hluboka nadechne a usměje se. Jenže se dlouho nic nedělo. Čtyři zastávky, šest zastávek a pořád nic. Už jsem byla trochu zoufalá, že dnes nebudu úspěšná se svým pokusem a v mysli jsem zakřičela:
„Tak už se konečně podívej!“ ????
Jednou z takových situací je tato. Přes půl vozu naproti mě seděla mladá slečna a byla očividně smutná. Seděla se sklpenou hlavou a koukala se do země. Vysílala jsem jí myšlenku, že všechno bude dobré, tak ať zvedne hlavu, pořádně se z hluboka nadechne a usměje se. Jenže se dlouho nic nedělo. Čtyři zastávky, šest zastávek a pořád nic. Už jsem byla trochu zoufalá, že dnes nebudu úspěšná se svým pokusem a v mysli jsem zakřičela:
„Tak už se konečně podívej!“ ????
A v tu stejnou chvíli se na mě otočilo hned pět lidí, kteří stáli mnohem blíž mně než ta slečna. Otočili se s takovou razancí, jako kdybych vykřikla nahlas a pohoršila je tím. Většina se mračila a jedna paní se tvářila zmateně. ???? Já se hrozně vyděsila, protože takovou reakci jsem nečekala. ???? Pak už jsem vystupovala, takže se slečnou jsem úspěšná nebyla, zatímco s mým vnitřním výkřikem myšlenky do davu ano. ????
Vysíláme i příjímáme
Prožívala jsem více zajímavých situací s předáváním myšlenek a tak mě i právě jednou napadlo, že:
Když můžu myšlenku předat, můžu ji vlastně i stejně snadno přijmout.
A to mě okamžitě vedlo k tomu, že když mi hlavou proběhne něco, co fakt podvědomě tuším, že není moje, tak jsem jen v tu danou chvíli byla citlivým přijímačem, pro něčí myšlenkový pochod.
Věřím tomu, že vysíláme a přijímáme stále. Je to součást našich dovedností, které jsme ještě plně neobjevili. A tak, jestli narazíte na nějakou myšlenku, která Vás (většinou) nemile překvapí a nebo zcela zaskočí, zkuste se zamyslet i nad tím, že nebyla Vaše. Jestli uznáte, že Vaše skutečně nebyla, bude pro Vás o hodně jednodušší, nechat ji jít. A někdy, obzvlášť, když máme v mysli něco, co se nám nelíbí, je hezké mít v záloze metodu, která této myšlence pomůže odejít.
A kdyby tohle nebyl Váš případ, můžete zkusit zcela změnit úhel pohledu na to, co Vás trápí a to díky mému Akcelerátoru přání. Co je to, co byste chtěli urychlit? ????
Vaše Lenka
