Já se prostě každé ráno probudím a jsem vděčná. Kde se bere to škarohlídství ostatních?
“Jak to, že máš pořád tak dobrou náladu?”
Tento dotaz slýchávám v poslední době docela často a lidi nechápou jak se můžu pořád smát. Reakce lidí na můj „vysmátý stav“ pak rychle nahradí jejich konstatování, že to vlastně chápou, protože mám svůj obchod a jsem vlastně bohatá a nemusím nic řešit. Takže moji milí uvedu to trochu na pravou míru.
Nejsem bohatá! Nikdy jsem nebyla a asi nikdy extra bohatá nebudu.
Ono to „slavné podnikání“ není zase až tak slavné. Okolí si často myslí, že když člověk podniká, je automaticky hned zařazen do skupiny bohatých se spoustou neomezených příjmů, volného času, vidinou splněného životního snu a naplnění (ti co podnikají, určitě znají:))
Ale opak je pravdou.
Za podnikáním je spousta dřiny aspoň za tím mým. Jsou to dny nonstop práce. Dny strachu a napětí, kdy člověk musí myslet 24 hodin denně nad tím, zda je schopen zaplatit nájem, výplaty, sociální a zdravotní pojištění, zda budou do obchodu chodit zákazníci a když už do obchodu chodí, musí se naučit respektovat jejich nálady. To, že lidé neumí zdravit a používat slova “děkuji” a “prosím”, je už vedlejší kapitola, a že by teda byla docela dlouhá. Stále mi hlava nebere, proč ta ubohá dvě slovíčka lidi neznají, neumí je používat – ono asi ne nadarmo se říká už dětem “použij KOUZELNÁ SLOVÍČKA” – ono se to teď už přehouplo do opačného stádia, že se asi musím naučit kouzlit JÁ, aby to lidi občas na mě použili. Přijdou do obchodu a ani nezabučí, a to nemluvě o tom, když odejdou! A pozor! To dokonce i starší generace!!! A když si něco zkouší nebo prohlíží používají slovíčka FUJ nebo ještě hůř FUJ TO JE HNUSNÉ! Takové slovíčka jim jdou z úst snadněji.
Když si něco zkouší říkají o sobě jak jsou škaredí a tlustí ( i když nejsou a sluší jim to). A přesvědčit je? Tak to ani nezkoušejte, to je úplný konec, to použijí tolik argumentů, že by z toho mohli složit i maturitu. Hlava mi nebere, jak o sobě takhle můžou přemýšlet? Ale to jsem trochu odbočila. Prostě to podnikání je opravdu občas horší než být zaměstnaný. Byla jsem i zaměstnaná dokážu porovnat, abyste mne nemohli nařknout. A být zaměstnaná opravdu bylo lehčí. V mém případě tedy má nálada opravdu nesouvisí s mírou mého finančního stavu a mého podnikání.
Jediný důvod mého štěstí je, že neřeším peníze. Samozřejmě je mám ráda, ale nejsou u mne na první příčce toho, čeho bych chtěla v životě dosáhnout. Prostě nejsem materialista. Nesoudím lidi podle jejich stavu konta, ani podle oblečení či novějšího modelu auta a mobilního telefonu. A hlavně se vyhýbám sortě lidí, kteří podle těchto priorit lidi soudí, a že je to teda nakažlivé. Je to jako mor! Jakmile přijdete do takové skupiny lidí hned vás nakazí:)
Vybrala jsem si ve svém životě jiný směr a naplnění. Vybrala jsem si kolem sebe kamarádky, které nejsou zlatokopky (pozn. zvláštní, že polovina z nich jsou nezadané a bez muže..asi to dnes není v kurzu:)) a druhá polovina má dlouhodobé vztahy, které budují potem a krví skrze všechny krize a neúspěchy.
I přes všechny mé neúspěchy finanční, partnerské, zdravotní a jaké všechny ještě člověk má – a ten, kdo mě zná osobně ví, že jich není málo. Já se prostě každé ráno probudím a jsem jen vděčná. Vděčná, za to, že tady jsem, že můžu jít do mé stresující práce a usmívat se na lidi, kteří jsou na mě protivní – ale práci MÁM. Na chleba si vždycky nějak vydělám. Dokážu si říct a vidět i druhou stranu mince.
Přestat si stěžovat!
Pokud něco nechci a nelíbí se mi to, tak to změním a pokud to změnit nemůžu, tak to přijmu takové, jaké to je.
Většinou je k tomu důvod, proč to tak je. Možná mám výhodu, že jsem snílek, a každý svůj neúspěch si dokážu ve své mysli vyfantazírovat tak, že je vlastně úspěch a že se mi vše špatné vlastně děje z nějakého důvodu. Věřím vesmíru a věřím, že pro mě chce jen to dobré. Věřím, že si zasloužím být šťastná a spokojená, a že všechny mé neúspěchy mě vedou dál k mému cíli, a tak vlastně žádné neúspěchy nemám. Všechny své neúspěchy si dokážu přeměnit v kroky vedoucí k mému štěstí. Jsem na tomhle světě v bezpečí a v mém světě je všechno v pořádku. Tyhle afirmace jsou moje mantry. Opakuji je pořád když vstanu, nervuji se, směji se, když jdu spát, když pláču a naříkám. Díky nim jsem prostě ŠŤASTNÁ!
Buďte šťastní taky!
Žádám vás – zdravte lidi kolem sebe, usmívejte se na okolí, poděkujte a poproste. Mluvte o sobě jen hezky. Když vás člověk obdaruje pochvalou, komplimentem, hezkým slovem, prostě je jen přijměte, nebojujte proti němu argumenty. Vytvořme konečně jiný národ! Národ šťastných a usměvavých lidí, ať si o nás v cizině nemusí říkat, že jsme bručouni. A nevymlouvejme se, že žijeme ve státě, kde nejsou peníze a není moře a není práce a je špatný vzduch a špatná politika a bůh ví, co ještě.
Začněme u sebe, změňme sebe a vše se postupně změní s námi.
Více zde: http://milujsebe.webnode.cz/news/kde-se-bere-ma-dobra-nalada-/
FB: Milujsebe – Sedenkova Anna
Zdroj foto: Pixabay.com
