Neobyčejné seznámení: Příběh o lásce, vězení a společných cílech
Dnes mám pro vás článek, jak jsme se s mým mužem vlastně našli 🙂 První příběh píše on a druhý já. Psány jsou odděleně, nemohli jsme tedy “opisovat” 🙂 Manžel psal za mřížemi věznice a já na chatě u krbu .. na návštěvě mi příběh předal a já je mohla tedy oba zveřejnit 🙂
Proč jsem si vybral právě JI?
Tahle stručná a zdánlivě jednoduchá otázka bude chtít obsáhlejší odpověď. Abych se ale udržel tématu, musím vynechat příběh o tom JAK jsem si JI vybral. O tom zase někdy jindy.
Hovorově by se dalo říct, že ve svých 38 letech už jsem měl na pažbě dost zářezů na to, abych si už dokázal najít partnerku, se kterou to vyjde. Ano, už jsem si připadal, že jsem pořád v blbým věku. Po přezkoumání všech těch minulých přešlapů i vztahů, které ztroskotaly, nebo ani pořádně nezačaly, jsem už věděl, že moje partnerka musí být takzvaně ze stejného těsta. Jasně, taky jsem slyšel něco o tom, že protiklady se přitahují, a že partneři se doplňují. Zatímco s druhým tvrzením mohu do určité míry souhlasit, tak to první podle mě přestalo platit ve třeťáku na gymplu, když mě „velká“ láska Katka nahradila Kubou, který měl v mých očích nálepku rebela, a kromě cigaret kouřil určitě i trávu.
Jaké je teda to těsto, ze kterého jsem a měla by být i ONA? Aktivní, akční, citlivé, kreativní, praštěné, dobrácké, snílkovské, budovatelské, přátelské, zvědavé, veselé se smyslem pro humor a pracovité. Má rádo lidi, zvířata, přírodu, muziku, tanec, krásu, erotiku a sex. Na tom by se dalo začít stavět. Už si představujete, jak byste s tímto vším formulovali inzerát do seznamky? Tak s tím ještě počkejte. Ještě jsem neskončil. Jak se říká, ke každému A by se mělo dodat i to B. V mém případě to není info a apartmánu v AZ-Tower a vile v Toskánsku, ale právě naopak to, že jsem hrdým otcem tří děvčat ze dvou nepovedených vztahů. Věřte nevěřte, tohle je fakt, který mě u 99% žen, kterým by se líbila první část popisu, diskvalifikuje. Před podmínku stejného těsta jsem tedy musel předřadit jednu ještě zásadnější. ONA mě musí přijmout se vším všudy. Tím „přijmout“ nemyslím jen pasivní, trpné přijetí. Musím z ní cítit, že aktivně akceptuje bez kompromisů to, kdo jsem, jaký jsem, a co s sebou do vztahu přináším. Že to neakceptované v ní nebude postupně vřít, aby to jednoho dne nečekaně vybuchlo.
Když jsem se zmínil o inzerátu, pak zcela záměrně. Podstatnou součástí toho, proč jsem si vybral právě JI, bylo to, jak napsala svůj inzerát. Ten mě svou přímostí a jasnou formulací toho, co hledá a nehledá, dostal natolik, že jsem na něj hned odpověděl. Při prvním osobním setkání, na které jsem mimochodem nadrzo dorazil i s nejmladší dcerou, jsem si pak zkontroloval kompatibilitu našich těst. Velmi brzo mi pak bylo jasné nejen to, že jsme ze stejného těsta, ale že se přesto, nebo možná i proto, můžeme v mnohém doplnit, naučit a vzájemně obohacovat. Obrovskou radost jsem měl i z toho, že původně očekávaný handicap mého vícečetného otcovství vlastně vůbec není problém a ONA, ač zatím bezdětná, si s mými dětmi výborně rozumí. Přišli jsme i na to, že máme společné zájmy, a to zejména hudbu, tanec a tvoření.
Přestože jsem člověk velmi racionální s lehkou úchylkou na propočty, tabulky, grafy a diagramy, tak při zpětném pohledu musím přiznat, že v mém rozhodování zapracovala i chemie a obrovským dílem i intuice.
Několik měsíců před naším seznámením jsem na FB sdílel článek „Jaká by měla být žena, pro kterou stojí za to žít“ (tím názvem si nejsem jistý, a myslím, že je z produkce FirstClass). Ten za mě naprosto přesně formuloval to, co jsem sám zatím poskládat nedokázal. Opět jsem na něj narazil několik týdnů po seznámení, prošel si ho ještě jednou, a neskutečně mě dostalo, jak přesně mě moje intuice v rozhodování pro NI vedla. Dal jsem JÍ ten článek teda hned přečíst, aby se i touto cestou dověděla více o tom, jak se dívám na partnerství, a co od partnerky očekávám. Těžko se mi popisuje reakce, kterou měla při čtení. Možná se o tom zmíní ve své části projektu Proč jsem si vybral/a…?
Takto bych tedy stručně shrnul mé důvody, proč jsem si vybral JI. Překvapuje vás, že jsem se vůbec nezmínil o vzhledu, vzdělání, majetnosti a dalších velmi často zkoumaných kritériích? Upřímně si ani nejsem jistý, jaký obor a na jaké škole studovala. A víte co? Je mi to úplně jedno. Pro mě je důležité vnímat to, jaká je, jak přemýšlí, a jak se dokáže poprat s tím, co jí život přinesl a přináší. A právě po svatbě, na rozdíl od většiny novomanželů, procházíme velmi náročnou zkouškou ohněm. V ní mi ONA, týden co týden, už déle než půl roku, svým jednáním dokazuje, že jsem si vybral správně.
Pro to všechno jsem si JI vybral, a proto JI miluji!
Proč jsem si vybrala právě JEHO?
Mohla bych odpovědět jednou větou, ale přece jen vám ráda napíši víc.
Mým životem prošlo několik závislostí (ne, o drogách ani alkoholu to není). Některé závislosti vymizely, jiné jsem sama pokořila, ale jedna trvá a trvat bude. Závislost na lásce. Proč mám tuto závislost vím, ale od toho tento článek není. Prostě ji mám a život mi nekomplikuje, tak si ji ponechám.
Když jsem poprvé poznala, co znamená zamilovat se a jaké pocity mi to přináší, chtěla jsem to prožívat trvale. A nepíši o těch prvních dnech či týdnech bláhové zamilovanosti. Píši o celém tom procesu, na který navazuje i to, že můžete být zamilovaní po několik let, i po celý život, když víte jak na to a pochopíte, že i vztah vyžaduje péči. Jako květina, kterou zaléváte a ona vzkvétá. Když ji zalévat přestanete, uvadne.
A tak jsem procházela životem a hledala lásku. I když byly vztahy, kde mi intuice na začátku napovídala, že tohle není to, co si přeji, tak jsem do toho šla. Našla jsem totiž na tom člověku to dobré a na to se upínala. Nakonec však začalo převládat to špatné a vztah šel „do kytek“. Hledala jsem si dost podobné typy, tak jak to dělá většina lidí a stále pak pláčou, že se jim dějí stejná úskalí. Mé vztahy byly většinou o nevěrách partnerů, následně o vzájemných hádkách, násilí (abyste si však nemysleli, jednou došlo k domácímu násilí, ale také naposledy – takové chování u mě vážně neprochází). Bylo to stále dokola, protože jsem si prostě vybírala stále ty stejná individua. Ovšem nechci však opomenout i jeden téměř čtyřletý vztah, který byl klidný, hezký .. ale naše cesty se rozešly, láska vyhasla, jiné názory, jiné cíle .. dodnes jsme však v kontaktu a mluvím o něm, jako o dobrém člověku. Zbytek party je však pro mě minulostí a přeji jim .. ne, nepřeji jim nic, end.
Po posledním vztahu jsem začala být naštvaná, že přece není možné, že opět krachl. Začala jsem se násilně scházet s muži, hledat toho pravého a tlačit. Každý byl „ten pravý“, ale z žádného jsem si nesedla na zadek. Mladý, starý, chudý, bohatý, krásný, škaredý.. chtěla jsem za každou cenu vztah! „Je mi 31, sakra! Nemůžu být sama, neumím to!“ A to je ono .. často je právě nejhorší ten strach ze samoty, být sám se sebou. Období násilného hledání trvalo zhruba půl roku, když jeden víkend přišel zlom. Najednou jakoby se mi vyčistila mysl a pochopila jsem, že abych mohla žít plnohodnotný vztah s životním partnerem, tak musím začít žít plnohodnotný vztah sama se sebou! Ukončila jsem poslední „něco jako vztah“ a začala jsem se věnovat sama sobě. Když jsem TO pochopila, stalo se něco krásného.
Martina jsem si vybrala jako jediného z cca 150 mužů. Ptáte se, co to znamená? Dala jsem si inzerát na Seznamku. Mnozí lidé toto berou jako ponižující, ale v dnešní době to beru jako zcela běžnou formu seznámení se a stejně jako se netajíme „basou“, tak se netajíme i seznámením na Seznamce .. i když .. seznámení.. no, uvidíte dál 🙂 Řekla jsem si, že si poctivě přečtu všechny odpovědi a vybraným odpovím. Odpověděla jsem pouze Martinovi. Podle fotky mi ještě nic nedošlo. Ale líbila se mi jeho zpráva, a tak jsem zareagovala. Lehká ironie – on blonďák a já vždy měla tmavovlasé a blonďáky jsem si nikdy nevybírala. Když přišla jeho druhá odpověď, všimla jsem si jména v emailu a odpověděla:
„Martine, asi Tě zarazí co Ti napíšu, ale my se známe!“
Odpověď přišla rychle „Odkud!?“
„Byl jsi můj nadřízený asi před deseti lety.“ (pak jsme si ujasnili, že to bylo osm, ale to je nepodstatné, čísla mi moc nikdy nešly 😀 )
Vzpomněl si. Psali jsme si asi do dvou do rána, když Martin poznamenal, že se musíme hned zítra (dnes) sejít. Usínala jsem s blaženým pocitem, cítila jsem něco .. něco jiného .. příjemného, ale jiného než dosud.
18.3.2016 naše první rande, kam Martin přišel s nejmladší dcerou, kterou jsem si okamžitě zamilovala i pro její upřímnost.
„Jé, ty máš stejný náušnice jako já, to jsme jako sestry.“ Vtipkuju, a to stvoření na mě „No, tak to asi ne….“ A šla si malovat 😀
První setkání po těch letech trvalo jen asi hodinu, ale oba jsme věděli, že to tam prostě je. Intuice mi říkala zcela jasně, že tohle je to, co hledám a že tento vztah bude jízda a láska a vášeň a jízda a láska a ………
O pár dní později jsme spolu tancovali, o pár dní později se spolu líbali, o pár dní později se spolu milovali, o pár dní později spolu žili a nakonec se vzali 🙂
Než Martin odešel do vězení, zažili jsme spolu tolik zážitků, co jsem nežila ve vztazích bývalých za celé roky. Vždy jsem měla hlavu plnou nápadů, ale skončily v koši, jelikož mi v minulosti bylo povětšinou řečeno „Hele neblbni furt, najdi si normální práci, tam choď a nevymýšlej.“ Když jsem však o mých nápadech postupně říkala Martinovi, tak ani jeden neshodil a naopak hledal řešení jak je realizovat. Byla jsem z toho nadšená a fungujeme tak dodnes. V dopise Martinovi napíši, co bych ráda vytvořila, ať už sama nebo s ním, a on mi pošle Business plán nebo MindMap 😀 a návrhy k řešení a realizaci. Fascinuje mě to! Dalším velmi pádným důvodem proč právě on, je láska k hudbě a tanci .. to jsou dvě věci, které k životu potřebuji a on také. Díky němu jsem také začala tančit párový tanec New Style Hustle, a já mám velký problém tančit párově, jelikož mám ráda volnost. Martin je však první, s kterým jsem do toho šla s úplnou přirozeností a těším se až se vrátí a budeme pokračovat. On sám tančí Street dance a je s týmem mistr ČR a to je další věc, kterou mě okouzlil. S hudbou jsme na tom stylově velmi podobně. Máme rádi téměř všechny styly. Jednou to je Deep House, podruhé hraje Rap, jindy zase Chill, a potom zase retro .. jen Suzi se malinko neshoduje, když si občas pustí Metal, Hardcore, Screamo či podobnou „šílenost“ a Marťa to toleruje 😀 Pro mě je hudba velmi důležitá a také otevřenost v ní. Vím, o čem mluvím. V minulosti jsem chodila s muzikantem punkerem, a když jsem si pustila Rap, tak mi vynadal, vzal CD a zničil ho 😀 Otevřenost a různorodost v hudbě je tedy pro mě osobně velmi důležitá, protože je-li člověk otevřen v hudbě, bude otevřen i v jiných věcech. To navazuje na škatulkování. To je něco, co ani jeden z nás nesnese. Nikdy nechceme být ve škatulce. Fungujeme ve volnosti. Freedom, yeah! Takže, když se s vámi potkám a řeknu, že nejím maso, neptejte se „Ty jsi vegetarián?“ .. nejsem! Jen nejím maso! Chápete to? Na Martinovi tedy velmi miluji jeho otevřenost vůči všemu a tedy jasný signál, že s tímto mužem se nudit nebudu!
Jeho jsem si vybrala také proto, že mi imponují úspěšní a přirozeně inteligentní muži, kteří se tím však nepotřebují povyšovat nad druhé . Třešničkou na dortu pak pro mě je, když mi Martin řekne, že i já jsem chytrá žena. Ano, tohle má být přece přirozené. Skutečně jsou ovšem i muži, kteří se rádi povyšují nad své partnerky a jakási pokora je pro ně cizí slovo (i ženy takové umí být). Tím, kde se nyní Martin nachází se výše uvedené pro některé možná vylučuje, ale kdo ho znáte, tak víte .. a tento stav je pouze dočasný a úspěch opět přijde a budou na to už dva přirozeně inteligentní lidé 🙂
Takže to máme otevřenost, inteligence, tolerance ..
Velmi ale velmi mě na něm přitahuje jeho pozitivní a silná mysl. To, že ve všem vidí to dobré.
Chce se mnou procestovat celý svět. Do všeho jde naplno!
Nesoudí!
UMÍ MĚ ROZESMÁT! A já miluji, když se směje!
Zklidňuje mou mysl.
Jsem pro něj krásná, chytrá a úspěšná.
LÍBÍ SE MU MÁ TETOVÁNÍ 😀 .. ano, je to pro mě velmi důležité. Zdobení těla není pro mě jen dočasný módní hit. Tetuji se už přes deset let a je to další forma mé závislosti, kterou jsem tehdy uvedla do mého inzerátu na Seznamce 🙂
Líbí se mu, že se líbím jiným, ale jsem jen jeho.. a mně se líbí, že se mu to líbí 🙂
VĚŘÍM MU!
JE MI OPOROU!
Napsal mi báseň!
Nesnaží se mě měnit, ale ukazuje mi cestu a přijímá i směry, které dávám já jemu.
Martin mě přesvědčil na svobodě i nyní v dopisech a na našich tříhodinových osobních návštěvách, že spolu dokážeme věci pro mnohé nemožné a že má stejně jako já nastaveno v mysli, že neexistují hranice!
Cítím se s ním jako princezna.
Ovšem je tady ještě něco podstatného. A to Martinovi dcery. Se všemi má úžasný vztah a i ony jeho milují. Vidět jejich vzájemnou lásku mě také k němu ještě víc přitahuje, jelikož to mnoho vypovídá o tom, kdo je.
Martin se umí odvázat. Začít tančit na „Svoboďáku“ v Brně k hudbě, kterou hraje cizinec na kytaru? Pomilovat se na veřejnosti? Skočit z hecu nahý do přehrady? .. tohle je jen lehký start 🙂
Martin mě dělá šťastnou, usměvavou, silnou ..
Moje intuice mi v jeho případě dala velmi jasný signál. Vzít si ho za muže bylo nejlepší rozhodnutí v tomto mém životě. Našla jsem lásku. To, co někteří nenajdou nikdy, protože jedou ve svých zajetých kolejích.
Spolu dokážeme velké věci .. ony už se vlastně ale postupně dějí .. vše je jen začátek a co ještě přijde, bude úžasné! Těším se na to!
Proto všechno právě on, Martin. Proto všechno ho miluji!
Zdroj foto: Pixabay.com
