Od adrenalinu k plnosti: Příběh o životním dobrodružství
V dobách dávných jsem se proháněla po svazích a s dalšími magory jsem zdolávala různorodé překážky na tratích snowboardcrossu. A pak jsem sundala chrániče, helmu, prkno a rozhodla se s mým mužem obohatit svět o další bytost. Začátky to byly perné, ale jako vždy jsem se nevzdala. Hlavou mi znělo: “vzdám to až zítra”. Byl to těžký začátek. Ale každý můj příběh má vždycky happy end.
Připadám si teď jak kočka o několika životech. Ten na snowboardu už mi přijde jak dávná minulost.
Kde jsou ty časy kdy jsem měla kolem sebe mraky chlapů, mluvila sprostě jak největší dlaždič a doma měla instantně sbalenou tašku? Dávno pryč. Dneska se starám o dvě dětičky, život si užívám i s naším čtyřnožcem, žiju pod jednou střechou s rodinou manžela a celkově vítám každou výzvu.
Tak jako jsem se dřív snažila zdolávat překážky, i dnes mi dělá radost překonat, užít si co mi život přinese, ponaučit se a jít dál. Miluju psaní, miluju život. Miluju psaní o životě. Miluju hledat jiné úhly pohledu na různé situace a měnit tak vnímání toku života. Dělá mi radost, když moje zážitky inspirují druhé a nutí je se zamyslet.
Nikdy v životě by mě nenapadlo, že vše co jsem kdy jako dítě dělala, ta různobarevná paleta koníčků, se jednou poskládá dohromady.
Všude kolem mě se lidé nechávali zaměstnat a já byla stále plonková. A nezaměstnaná či nezaměstnatelná. A tak jsem cestovala po světě a hledala kdo jsem. Skládala jsem se z různých úhlů, střípků, obrazů. Skládala jsem dohromady dětské sny a dospělé vize. Někdy to bolelo a mnohokrát jsem vykročila špatným směrem.
A PŘED PÁR DNY SE TO KONEČNĚ STALO!!!
Co jako? Našla jsem se. Všechny ty dosavadní události do sebe zapadly jako dílky puzzle. Všechno dostalo nový rozměr. Odpustila jsem každému kdo mě na mé cestě leckdy bolestivě korigoval. Přijala jsem a poděkovala všem, kteří mě vedli za ruku, popoháněli a zvedali z louží.
BYL TO KRÁSNÝ A OPOJNÝ POCIT.
Někde z vesmíru zazněla krásná hudba a já na ní tančíla. Podle sebe. A od toho dne tančím dál. Nehledím nalevo ani napravo. Nestarám se už tolik jestli jsem nebo nejsem trapná, jestli mám být onaká nebo maková.
Proč?
Protože poprvé v životě vím. Vím co mám dělat, vím kde věnovat svůj čas, vím o čem psát (v notýsku mám asi 40 témat na články), co si oblékat, co jíst, s kým se kdy vidět, kým se nechat inspirovat, od koho se učit.
A tak dále.
32 let mi trvalo, než jsem dorazila do cíle té hravé cesty. Někdy mě napadne myšlenka: “a co teď bude dál?”
Jediné co vím s jistotou je, že teď o tom hodlám psát. Plnit si můj dětský sen. Sedět s výhledem na krásy okolí, klovat do mýho budoucího Macu jako Carrie Bradshaw. A plnit si další dětské sny, které do té
mozajky zapadají.
Taky jste jako děti měly mnoho snů? A kampak zapadly? Kde jste je životem poztrácely? Nebo vás snad zaklely čarodějky a čarodějové? Řekli vám, že dětské sny se rozplynou? Pozbydou významu?
Pchááá!!! Jaká troufalost. A vy jste jim uvěřili? Jako děti jsme měli naprosto jasno v tom, čím máme být, čím tenhle svět oživit.
Nevěříte? Pojďte se se mnou vydat na dobrodružnou cestu. Na cestu za poklady každého dne, za drahokamy, které se skrývají ve vašem nitru. Budu vás ráda inspirovat. Ne proto, že bych sežrala šalamounovo h…o. Ale protože si myslím, že vrátit se zpět a dělat to co nám dělá radost by vlastně nemělo být tak složíté.
Pojďte se mnou plout. V proudu života. Na hravé vlně.
Play Everyday aneb život užívej
Zdroj foto:Pixabay.com
