Snaha najít rovnováhu mezi domácností a podnikáním
Po napsání minulého dílu jsem se musela nad sebou zamyslet. Moje podnikání je jeden velký chaos. Chybí mi priority, disciplína a systém. A tak zkusím nový styl. Každý den si dám jeden hlavní úkol, který dovedu do konce. Jsem přeci svým vlastním šéfem a moc dobře chápu, že nemůže být všechno hotové dnes. A protože denně vidím i své výsledky, chápu také, že mít rozdělaných tisíc věcí, může dopadnout i tak, že budu mít na kontě tisíc nikdy nedokončených úkolů a tisíc ztracených hodin práce. Takže dneska jinak.
Dopoledne věnuji vlastní domácnosti, abych po obědě mohla dát Klárku spát a využít ty dvě nebo tři hodiny k práci. V půl jedné skutečně Klárku ukládám, ale nedá mi to, musím dodělat nějaké domácí práce. Vyluxovat, dát prádlo do sušičky, složit to usušené, než bude nutné ho vyžehlit. I když vím, že je to cesta do pekla, stejně to všechno udělám. Ani nevím, jestli si nějaké moje skryté já skutečně pořád myslí, že mi to všechno zabere asi tak pět minut (jako si můj 110kilový manžel myslel, že má stále 85 kg:), nebo jestli se děsím nějaké kontroly stavu domácnosti státem. Nevím, ale to nutkání mít věci dodělané je silnější než já.
Po hodině se konečně dostávám k práci. Úkol pro dnešní den zní “dát na web produkty, které už mám nafocené”. Stav věci: fotky jsou upravené pouze částečně, všechny produkty jsou označené kódem. Popisky a nahrávací soubor samozřejmě chybí a do toho se mi taky nejvíc nechce. Na tu část s označováním kódů jsem docela hrdá – udělala jsem si tabulku, kde mám v prvním sloupci název, pod kterým budu prodávat, kód produktu (ten je složeninou čísla rodičovské kategorie produktu 1-4, třípísmenné zkratky dodavatele a čísla produktu, případně zkratky barvy nebo vzoru), nákupní cena, z ní vzorcem vypočítaná orientační prodejní cena (pracuji s marží 30 % pro dodavatele, kteří platí DPH, a 40 % pro neplátce) a pak ručně vyplňovaná prodejní cena – někde je 30 % příliš, jinde málo, ale většinou mi tahle čísla sedí.
Nastavení marže je jedna z věcí, které dělám dle účetní uzávěrky za 2015 dobře:) hurá:) V kódech trochu zaostávám, protože občas zapomenu na důmyslný způsob jejich tvoření a zkratka pro žlutou volně variuje mezi zlu, žl, zl, žlu a tak dále. Ale tak nějak to funguje.
Přemýšlím, co teď. Upravit fotky? Ano, to je ta sporná činnost z minulého dílu. Ta, co ji můžu dělat i s dítětem vzhůru, tudíž ji odkládám už pět dní. Ale je fakt, že hůř se píšou texty. Tak začnu těma. Nejlépe se to dělá, když si vyexportuji data do excelu z administračního systému a vypíšu do tabulky nové produkty přesně podle těch starých. V takovém excelu je totiž předprogramované i zalamování textu a podobně. A já pak nemusím do každého jednotlivě a enterovat tam, kde má být odstavec.
Jenže ve skutečnosti stejně každý produkt rozkliknout musím, protože se k němu přes excel nenahrají většinou obrázky a filtry. A ty texty se do excelové tabulky velmi špatně píšou. Bojím se na ni totiž jakkoliv sáhnout, protože systém Opencartu všechny mé invence odhalí a potrestá tím, že soubor prostě nenahraje a já musím vše dělat ručně.
Moje uvažování, co bych měla udělat a kam co napsat, přeruší hlášení systému windows, že stažený soubor je poškozený a nelze ho otevřít. Zkouším to znovu. Nic. Odmazávám již stažené soubory a jdu na to znovu. Nic. Zkouším uložit excel v jiném formátu, ale W10 je chytřejší než já, takže netuším, jak to udělat. Zlaté časy, kdy stačilo přepsat koncovku, klidně i z doc na pdf:) Píšu správci e-shopu. Uprostřed si uvědomím starou dobrou poučku z IT crowd – have you tried to turn it off and on? A tak restartuju a zkouším znova. Ale nic. Píšu správci. Posílám mu chybovou hlášku a přesný popis. Obratem přijde mail, ať taky pošlu ten soubor, co nemůžu otevřít. Ten člověk má talent způsobit, že se cítím jako retardovaná páťačka, kdykoliv jsem s ním v kontaktu.
Připojuji tedy soubor. A víte co? Jemu otevřít jde. Vypadám možná jako blbec, ale mně stále otevřít nejde. Prosím ho, aby soubor zkusil uložit pod jiným názvem a poslal mi ho zpět, abychom věděli, že problém není v propojení adminu a mého officu. Jako obvykle se mnou přestává komunikovat. No nic, poradím si.
Ve starých složkách lovím nahrávací soubor, který jsem použila asi před týdnem. To půjde. Doplním všechny pro mě docela nelogické položky a do diáře si píšu “zeptat se, k čemu tyhle věci jsou”. Zkouším přečůrat systém a doplnit názvy fotek do patřičných sloupců. Někdy se mi podaří přemluvit systém, aby si fotky načetl sám. Jo, asi nechápete, proč to tak řeším – ono totiž nahrát fotku v Opencartu není jen tak. Nejdřív ji musíte vložit na FTP, potom otevřít zvolený produkt a obrázek po obrázku ručně přidávat. Pokaždé se vám načítají všechny fotky, které se kdy na e-shopu objevily, vy pak musíte srolovat k té jedné jediné, vybrat ji, a začít zase znovu. V mezičase stihnete projít bulvár i Facebook nebo se ukoušete nudou.
Sláva, mám to připravené, můžu nahrávat.
Velký problém vidím v tom, že při každém nahrávání musím aktualizovat všechny položky, i když nechci. Třeba v tomhle případě mám jen starý dokument a od jeho použití uteklo dost času a odešly nějaké objednávky. Zkouším si vzpomenout, kolik jsem čeho odeslala. Lítám po skladu a počítám. Snad je to všechno. Mezitím už dítě vstalo, šli jsme na procházku, natřeli zahradní nábytek, připravili večeři a vykoupali se. Konečně nahrávám.
Jako obvykle se fotky nenahrály. A navíc si uvědomuju, že těch produktů bylo pouze osm a možná by bylo rychlejší to všechno udělat ručně, než se pokoušet spravit nahrávání. No nic, jdu tedy produkt po produktu, nahrávám obrázky, měřím, popisuju. Texty jdou docela rychle. Podle mé “bible” Jak vytvořit úspěšný a výdělečný internetový obchod” mám psát o svých vlastních zkušenostech. Tak jen doufám, že nebudu trapná, když zkouším být vtipná. Nebudu, stejně to nikdo nečte:)
Hotovo. Ne, do prčic. Já si smazala produkty, které jsem přidávala ručně minulý týden. Znovu pečlivě vypisuji údaje o ručně háčkované dece, která mě už před svým vznikem stála tolik nervů s její autorkou. Asi bude prokletá… Né, jen já jsem sklerotická. Teď už je hotovo. Ve skladu (rozuměj naše pracovna zarovnaná zbožím) je bordel jako v tanku, na hodinách pár minut po půlnoci, mně se chce hrozně spát, manžel už dávno oddychuje a mě chytá lehká depka. Úkol splněn, ale tenhle systém jednoho úkolu na jeden den se mi nějak nezdá. Uvidíme, co zítra… Padám na klávesnici a na čelo se mi obtiskává mezerník…:)
Zdroj foto:Pixabay.com
