Příklady chyb a ponaučení: Jak se učit z vlastních omylů
Občas… často… ne, pořád si připadám jako na horské dráze. Jeden den se daří, druhý den vůbec. Nejen v podnikání, ale nejčastěji právě v něm. Nevím, jestli to máte stejně, ale většinou, když jsem si opravdu jistá, že jsem fakt dobrá, přijde nějaký pěkný držkopád. Ale dá se na to koukat i pozitivně. Jako na tu horskou dráhu. Když jedete nahoru, je to super, když jedete dolů, je to přece “ten” zážitek!
Včera jsem dostala newsletter od Dominiky Špačkové, která se věnuje rozjezdu podnikání na mateřské. Nečetla jsem ho celý, ale v hlavě mi uvízla věta o rozumném rozjezdu podnikání, které je zvládnutelné u malého dítěte. To je asi pravda. S mými dvěma nebo maximálně třemi objednávkami týdně je to opravdu dobře zvládnutelné.
Teď to asi znělo trochu ironicky, ale myslím to upřímně. Už teď je kolem toho docela hodně práce, která vyžaduje silnou vůli. Když jsem dnes uklízela po obědě ze stolu, koketovala jsem s myšlenkou dát malou spát, uvařit si čaj, vlézt pod deku a koukat na Sama doma. A to nejde. Články se samy nenapíšou, produkty samy neobjednají, Facebook se neupdatuje. To chápe to poslušné a vzorné já.
Ale pak mám ještě takového toho ďáblíka. Všimnul by si někdo, kdybys nic nenapsala? Není další zboží jen zbytečný výdaj? Co si přiznat, že na to nemáš, hodit to celé za hlavu a uvařit si ten čaj? V tomhle počasí jsou tyhle myšlenky obzvlášť nakažlivé pro všechny. (Pořád mi hlavou letí ta pohovka, deka, čaj, seriál mého dětství Dr.Quinnová…)
Občas prostě závidím klasickým mamkám na mateřské, které mají jedno nebo dvě dítka, užívají si kuchtění, dětské kroužky, procházky, domácí cvičení a všechen ten čas s dětmi. Já se občas přistihnu, že se jen ženu vstříc dalšímu večeru, kdy budu vědět, že další den je za mnou a teď mě čeká pár hodin klidu a míru. Ale nejspíš nejsem ten “mateřský” typ.
Hodně mých kamarádek se ptá, kde na to beru energii, jak to všechno zvládnu. Těm nejbližším upřímně odpovídám, že já to rozhodně všechno nezvládám. Jinak bych nedělala doktorát šest let, neměla špek na břiše, nezapomněla Klárce doma bundu, když jsme jely na nákup, neuvařila občas nepoživatelné pokrmy typu křepelka po indicku nebo neprodala celou zásobu Libštátských tetraosušek omylem za poloviční cenu. Dělám toho hodně, ale dělám taky hodně chyb.
A tady je potřeba ten obrácený pohled. V množství věcí, které dělám, se občas objeví nějaká ta chyba. A jelikož jsem jen člověk, je to normální. Jak můžu zabránit těm chybám? Budu toho dělat méně. A nebo se prostě smířím s tím, že tu chyby vždycky budou a já se z nich ponaučím a příště už to neudělám.
Pár příkladů:
1. Když čtyři hodiny upravuji produkty v e-shopu tak, aby se zobrazovaly na Heuréce, a pak si vše smažu novou hromadnou úpravou, příště si to budu opravdu pamatovat.
2. Když musím ze skladu odepsat prošlou přírodní kosmetiku za několik tisíc, donutí mě to dát si do kalendáře data spotřeby a začít včas vyprodávat.
3. Když se mi nějaké zboží zdá podezřele levné, zkontroluji si, jak jsem na jeho prodejní cenu přišla.
4. Když objednám od nové firmy zboží, které jsem fyzicky neviděla a je hnusné, budu příště s experimenty opatrnější.
5. Když mi Klárka orazítkuje podlahu, uložím si razítka na bezpečnější místo.
6. Když má dodavatel dlouhé vedení, raduju se, že já jsem rychlejší, chápavější a přizpůsobivější:)
Všechno zlé je k něčemu dobré, zkušenost je nepřenosná a žádný účený z nebe nespadl. Tak se to musí brát.
Moje podnikatelské depky často vycházejí z mých pochybných představ. Že kdyby to dělal někdo jiný, dělal by to lépe. Že kdybych tomu více rozuměla, byly by výsledky lepší. Že kdybych byla systematičtější, štíhlejší, krásnější, chytřejší, oblíbenější, bylo by všechno úplně jinak. Ale tady je asi důležité podívat se pravdě do očí a říct si narovinu, že kdybych byla zmatenější, tlustší, ošklivější, hloupější a neoblíběnější, bylo by všechno taky úplně jinak a asi bych neměnila.
V čem je háček?
Že schopné holky řeší tyhle hovadiny a ty neschopné jsou spokojené, protože ani nevědí, že by mohly být schopnější. Co z toho vyplývá? Že je zase načase uvědomit si, že by mohlo být hůř. Můj život ani mé podnikání teď nejsou tak úplně ideální, ale není to žádná tragédie. A pořád ještě mám spoustu nápadů a cílů, kterým věřím, že všechno vylepší. Dokud je všechny nezkusím, nemůžu se poddat depce, že nic není jednoduché, jak jsem si myslela. Dokud ty nápady vůbec mám, mám i naději, že se mi má přání splní. Až budu moct upřímně říct, že jsem zkusila všechno a nic nepomohlo, pak bude zle. Ale zatím se mi to ještě nestalo.
Co musím tedy zkusit?
a. reklamu – google adwords, diskuzní fóra pro maminy, zajímavé blogy
b. rozšíření sortimentu – podle průzkumu bych měla zkusit přidat běžnou drogerii, oblečení pro děti, doplňky do pokojíčků, capáčky a oblečení pro těhule
c. vylepšení technické stránky e-shopu – chci větší fotky, méně popisků, jednokrokovou objednávku a funkční e-shop ve všech ohledech
Až tohle zkusím, rozhodnu se, co dál…:)
Zdroj foto:Pixabay.com
