Je pozdě večer a opět mě přepadla nálada, která říká, že je chvíle, kdy se musí psát. Koluje ve mně tolik myšlenek, že nevím, u které dřív začít, kterou si mám nechat pro sebe a kterou naopak zveřejnit. Mám-li psát o Paříži, tak článek chvíli potrvá. Dávám si záležet, abych sepsala každičký detail, který jsem si zapamatovala a který se mi vryl do srdce. Také si dávám záležet s úpravami fotek a také s tvorbou videa – těch videí bude nejspíše více, jedno si vytvořím já, jen tak a druhé budeme dávat dohromady společně s přítelem. Ale věřte mi, že se máte na co těšit.
Každý z nás má sny a tajná přání. A stojím si za tím, že člověk by si je měl splnit a dělat vše pro to, aby došel ke svému cíli. I když mnohdy cesta nevede růžovým sadem, výsledek stojí za to. A o to lepší pocit je, když si uvědomujete, že se sen skutečností doopravdy stal. Také budete hrdí na svou práci, která Vás k němu dovedla. Tvrdá snaha a práce dodá Vašemu tělu pocit hrdosti.
Co mi dala Paříž? Co mi dal můj splněný sen?
První, co se mi vybaví při této otázce, jsou slzy. Jsou to slzy radosti, štěstí, ale i smutku. Proč zmiňuji ty smutné, se dozvíte v samotném článku o Paříži, protože to je dlouhý příběh. Slzy radosti a štěstí nešly zastavit v moment, kdy jsem si vážně uvědomila, že můj sedmiletý sen se vážně stal skutečným. V tu chvíli jsem byla úplně jiný člověk – byla jsem šťastnější, než kdykoli jindy. Tu pravou atmosféru přidalo vědomí, že vedle mě stojí člověk, který ho se mnou sdílel a pomohl mi, aby se skutečným opravdu stal. Takových chvil je potřeba si neuvěřitelně vážit, protože nebudou jen tak každý den. Měla jsem chuť do života, měla jsem chuť objevovat a zkoušet nové a nové věci. Chtěla jsem zažít žít ještě víc, než před tím. Stala jsem se silnějším člověkem. Naplnilo mě to a posunulo zase o kus dále.
Francie se mi vážně dostala pod kůži a zamilovala jsem si ji na tolik, že dokonce přemýšlím a tak nějak uvažuji, co mohu udělat pro to, abych ji poznala více. Nevím, zda tyto myšlenky uskutečním, ale kdo ví. Napadlo mě, že bych se mohla naučit alespoň trochu francouzsky. A potom z České Republiky odletět alespoň na jeden rok a třeba si najít jednoduchou práci v kavárně. Chtěla bych žít život, který je skryt v Paříži. Chtěla bych začít více číst, studovat, chci být svá.
Je až neuvěřitelné, co takové splnění snů s Vámi udělá, se mnou to tedy udělalo vážně hodně. Doslova mi to vyrazilo dech a při pocitu, který jsem v ten moment měla, se mi hrnou slzy do očí.
Přemýšlím, jak své pocity napsat a vyjádřit. Je to těžké, protože to, co mé srdce cítí a cítilo, se vyjadřuje velmi těžce. Je to pocit, který je schovaný hluboko, hluboko uvnitř těla a drží se Vás už napořád. Je to Vaši součástí, je to pocit, na který jsem neuvěřitelně pyšná, za který jsem vděčná, je to pocit, kterou mě dělá šťastnou a takovou, jakou jsem. A ještě vděčnější jsem, že jsem u sebe měla oporu, podporu, člověka, který ke mně cítí stejné pocity, které já k němu – lásku. Tu pravou lásku.
Paříž mi dala vážně hodně zkušeností do života. Ukázala mi směr, kterým mám jít. Ukázala mi další kus světa. Dokonce mi dala i rady do života. Dala mi lásku. Dala mi pocit radosti, dala mi štěstí. Paříž je mým snem. A tento sen je, už dnes, skutečný.
Paříž mi dala vážně hodně zkušeností do života. Ukázala mi směr, kterým mám jít. Ukázala mi další kus světa. Dokonce mi dala i rady do života. Dala mi lásku. Dala mi pocit radosti, dala mi štěstí. Paříž je mým snem. A tento sen je, už dnes, skutečný.
Plňte si své sny, svá tajná přání, dojděte ke svým cílům. Pamatujte si, že sny Vám nikdo vzít nemůže, protože jsou pouze Vaše, ne nikoho jiného. Sny nás dělají takové, jací jsme. Jsou naši součástí. A kdo ví, třeba Vy jste snem někoho, kdo na Vás někde ve světě čeká. Splňte tak své sny i sobě a ostatním. Za tu dlouhou cestu, kterou projdete, Vás čeká odměna – „Sen, který je skutečný.”
Vee
