Všichni víme, jak to chodí na poště…. 
Vím to i já a tak si nechávám věci posílat jinou společností. Není to příliš často, ale třeba pytel granulí je pro mě, neb jsem bez auta, nutnost přivézt až k domu. Nicméně, již po několikáté se mi s nejmenovanou společností stalo něco, s čímž se vám prostě dneska podělím. Při objednávce zadávám do poznámek prosbu o odpolední doručení…. „V den doručení vám přijde sms.“ potvrzují objednávku emailem. „Dobrý den, dnes mezi 10-12 vám bude doručen balík. Pro změnu volejte tel:“ A už je to tady, volám. „Dobrý den, prosím vás, potřebuju doručit ten balík odpoledne.“ „No ale já už tam odpoledne nebudu, tak já vám to nechám na centrále, ta je od vás asi 2 km.“ „Prosím vás, já ale ten 12 kg pytel vážně nepotáhnu na zádech, ani kilometr, ani půl, zaplatila jsem si, abyste mi to dovezli domů právě proto, že je tak těžký.“ „Chápu, už vím, co je to za balík, tak já to tam nechám slečně, co má odpolední svozy, bude vás kontaktovat a odpoledne přiveze.“ Překvapena, jak to šlo snadno. Děkuji a trpělivě doma čekám… Marně.
Druhý den ráno volám stejnému pánovi. Překvapeně mi říká, že ten pytel skutečně ráno viděl na pásu, neví, co se stalo, ale je určitě připravený na dnešní odpolední doručení. „No dobře, tak děkuji.“ Za 30 min přijde sms. „Dnes vám bude doručen mezi 9-11 h balík.“ Jako cože? Na druhém konci telefonu paní, je s ní už těžší domluva… Je otrávená. „Až odpoledne? A jako v kolik?“ „Nebudu doma dříve než v 16,15.“ „Cože? Tak pozdě?“ „Já teda nevím, do kolika pracujete vy, mně přijde, že to je ještě docela dobrý čas.“ „No já ale ve tři jako obvykle jedu… Tak já vám to nechám na centrále, tam si to můžete vyzvednout do 19 hodin.“ Pořád ještě v klidu opět opakuji větu, že na hrbu to prostě odmítám nosit. Odpovědí mi bylo, že ona taky v práci tahá těžký tvl Kolegyně se už také, se zvednutým obočím diví, hlavně tomu, že jsem ještě stále v klidu. Já už se tomu taky divím. Nakonec svoluje, že si mně nechá tedy nakonec… Odpoledne jedu z práce a volá mi, zda jsem už doma. „Jsem v tramvaji, dvě stanice od domu, budu tam za 5 minut.“ „Dobře, vezmu balík ještě, co mám tady hned vedle vás.“ Stojím před domem, auto nikde, fouká, je zima, víte, jak nesnáším čekání…. Čekám 5 minut, po 10 ji volám. „Já to tady musím objet, spustí: stojím na křižovatce, doteď nic nejelo a teď tu jsou 2 tramvaje, povídá a povídá, zavěšuji jí v půlce věty telefon… Po dalších 5 minutách mi volá. „Tak kdepak vás mám?“ „Kdepak asi, stojím tu pořád před barákem.“ „Aha, tak já to asi musím objet do toho vjezdu, že?“ Rozhlížím se okolo sebe a poslední kapka dokapává „Do jakého vjezdu proboha?“ „Ješiš, snad nejsem někde jinde?!“ „No to taky doufám!“ „Já jsem tady u toho obchodního centra.“ „Bezva, takže jste opravdu jinde.“ „Vážně? To víte no, blbá blondýna, hahaha.“ KAP. „Takže chcete říct, že tady skoro už 20 minut stojím v té zimě úplně zbytečně, že vy jste na jiné adrese a hned tak sem asi nedojedete?! Tak milá dámo, podívejte se pořádně do mapy či navigace na přesnou adresu, já jdu domů, a vy, až se trefíte a budete skutečně před mým domem, mi zavoláte a já teprve pak přijdu.“ Přijela, začala mi cosi vyprávět, nechci jí poslouchat. Nakonec říká, něco jako, že ona chudák a já na ní ještě řvu. Kouknu na ní, se svým nejlepším výrazem a úplně v klidu, tichým hlasem jí povídám „Já neřvala, věřte mi, to by vypadalo jinak!“ Pak jsem se doma při rozbalování už jen modlila, aby to nebylo jako před týdnem, kdy jsem granule otevřela, a byli plné molů, a abych to nemusela celé podstupovat znova
Závěrem bych vás chtěla upozornit, abyste si dávali pozor, při tomhle větrném počasí, a taky se omluvit té paní ze včerejška, kteréž jsem způsobila trauma… Šla jsem po ulici, v krátké tylové sukni a batikovaných růžových legínách, s pejskem, a on se tak mile na mně podíval, že jsem se nad ním sklonila, abych ho pohladila a v tom se to stalo Fouknul severák. Úplně jsem cítila, jak mi v tom hlubokém předklonu ta sukně vylítla Rychle jsem se narovnala, sukni shodila a hlavně se modlila, aby za mnou nikdo nešel. Ale… byla tam… chudák ženská Chtěla jsem něco říct, ale nakonec jsem se otočila a mazala pryč. Bylo mi jí líto Na druhou stranu jsem byla nakonec ráda, že to nebyl nějaký mladý chlapec, jemuž bych asi způsobila poruchy erekce na hodně dlouho Tak pozor na zlé větry a pěkný wk vám všem 
