Vybavuju si, jak jsem se jako malá holka balila na skautské výpravy. Doporučení znělo: spacák, karitaťku, ešus, kápézetku, uzlovačku, šátek, zpěvník a dobrou náladu. Nosila jsem pokaždé u sebe tu nezbytnou krabičku, hranatou plechovku žluté barvy s červeným vrškem, od tatínkova oblíbeného cejlonského čaje. Snažila jsem se do ní vtěsnat všechno, co bych podle doporučení starších a zkušenějších mohla v nouzi potřebovat – kousek provázku, tužky, svíčky, papíru, březové kůry (všeho fakt jenom kousek), tři sirky a utržené škrtátko (protože správná skautka rozdělá oheň 3 sirkami), sichrhajsku (zavírací špendlík), 3 špendlíky, knoflík, jehlu a nit, drátek, asi 5 Kčs (to tehdy stačilo na zavolání z budky, jízdenku tramvají, nebo známku na pohled, ale nejčastěji jsme to v závěru výpravy, kdy už bylo jasné, že se nic nepředvídatelného nestane, rozfofrovaly za zmrzlinu), sáček čaje a prášek proti bolesti. Rodiče se jenom divili, kam ty peníze pořád mizí.
 
Pokaždé jsem se těšila, až něco z toho budu potřebovat, ale nikdy mě v lese nenapadlo třeba přišívat si knoflík, nebo si svítit kouskem svíčky (když jsme s sebou samozřejmě měly taky baterku). A tak jsem si představovala, jak si ztracená v lese, když si uvědomím, že ani tramvaj, ani telefonní budka mě nezachrání, rozdělám pomocí 3 sirek a březové kůry oheň, uvařím si čaj (nevím v čem, ale pytlík pigi mám) a lupnu si prášek na bolest hlavy.
 
Později jsem vedla benjamínky a vlčata a snažila jsem se jim vštěpovat důležitost a praktičnost kápézetky. Musela jsem však její složení poněkud zmodernizovat. Především finanční obnos (přece jen, zmrzlina je už o dost dražší). Taky jehlu a nit nedržely děti ještě nikdy v ruce, a benjamínci ani neuměli psát, tak k čemu by jim byla tužka a papír (to poslat sms, nebo zavolat z mobilu by samozřejmě problém nebyl). Zjistila jsem, že místo většiny serepetiček na připevnění, svázání a přišpendlení se úžasně hodí elektrikářské vázací pásky (pan Grey věděl, proč si je v potřebách pro kutily u slečny Steelové kupoval) a úplně od věci není ani prezervativ. Ne, že bych ty malé děti tak brzy vedla k zodpovědnosti v sexu (ono heslo “Buď připraven” je opravdu až pro skauty, tedy náctileté), ale má to spoustu jiných praktických využití. Ochrana i objemných předmětů před vlhkem, rezervoár vody, nafouknutý jako nápadná značka v přírodě apod.
 
Teď když cestuju, nosím všechno své s sebou v kabelce, a to je případ sám pro sebe. Potřebovala bych často spíš lodní kufr na tu spoustu kosmetických serepetiček, náhradního prádla, hygienických vložek různých velikostí a stupňů savosti, drobných svačinek a pochutin, pětikorun do vozíku v obchodě, rozečtených knih, dětských malůvek a rozžvýkaných rohlíků, spleť nabíječek, kapesníčků, vlhčených i obyčejných, peněženku, mobil, různé svazky klíčů, svetřík – kdyby se ochladilo a v neposlední řadě prezervativ. ( Já jsem věrná svému muži, ale co kdyby začalo pršet a já si zapomněla deštník?)

 
 

 

 
0 Komentářů

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account