Knížka se mi dostala do rukou spíš náhodou, o to více jsem ráda, že se tak stalo. Přečtena během víkendu.
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva.
Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká.
Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák.
Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?
Asi ještě nikdy jsem nečetla knihu psanou tak zvláštně stroze…je to jako reportáž ze života jedné židovské dívky, její rodiny, jejích dvou kamarádů, ze kterých se stali nápadníci. Mohl to být krásný příběh lásky, zklamání…jenže doba, ve které se děj odehrává přidala do života hlavní hrdinky tolik trápení, bolesti a hrůzy až zůstává rozum stát.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, upřímně ji doporučuji..a modlím se “kéž tohle už navždy zůstane jen hroznou historií”.
