Češi jsou sice mistry v třídění PET lahví, papíru a skla, ale v dalších oblastech už to tak pozitivní není. Přestože většina lidí si je vědoma toho, jaké odpady patří do jednotlivých barevných kontejnerů, obklopuje třídění stále řada mýtů, které proces recyklace komplikují.
Snad každý už dnes ví, do kterého kontejneru patří sklo, plast a papír. Přesto ale stále často dochází k nejasnostem, kam některý odpad patří. Například předměty, jako jsou krabice od pizzy, použité hygienické potřeby, dětské pleny nebo obaly od mastných potravin by se neměly vyhazovat do kontejneru na tříděný odpad, ale do směsného odpadu, protože mohou znehodnotit ostatní tříděné odpady a znemožnit tak jejich recyklaci. Podívejme se společně na záludné situace z běžného života a mýty, kvůli kterým se možná dopouštíte třídících tabu.
Nejčastější mýty
Snad nejvíce mýtů o třídění odpadu se týká modrých kontejnerů na třídění papíru. Například kancelářský papír, papírové noviny a časopisy se běžně třídí, pokud jsou ale z voskovaného papíru, patří do směsného odpadu. To stejné platí i pro použité kapesníky, toaletní papír a kuchyňské utěrky, které se netřídí. Naopak do modrého kontejneru dlouho nepatřily ruličky od toaletního papíru a kartony od vajec. Dnes už tam ale díky modernímu zpracování odpadu patří a můžeme je třídit. A kam patří plechovky? Do plastu. Plechové obaly se správně vyhazují buďto do speciálních kontejnerů na kovové odpady. Těch je ale málo, a proto spousta obcí využívá způsob kombinovaného sběru drobného plechového odpadu společně s plasty.
Další mýtus se týká kelímků od jogurtů, které před tříděním spousta lidí pečlivě vymývá. Na rozdíl od mastných odpadů to ale není potřeba a kelímky můžete s klidným srdcem hned po snězení jogurtu vyhodit do žlutého kontejneru na třídění plastů. Největší chybou a zároveň oblíbeným zlozvykem při nakládání s odpadem je splachování oleje a zbytků jídla do záchodu. Nejen, že splachováním odpadu riskujete ucpání trubek, ale pro kanalizaci představuje tento nešvar zásadní problém. Olej patří do speciálních košů s oranžovým nebo růžovým víkem, zbytky potravin do bio nebo směsného odpadu. Nejrozšířenější odpadový mýtus se ovšem netýká třídění, ale samotného vyhazování odpadu. Věci totiž často vyhazujeme zbytečně.
Nejlepší odpad je ten, který nevznikne
Pokud se snažíte žít udržitelně, je samozřejmě nejlepší snížit množství odpadu, který produkujete. Nemusíte přitom zacházet do extrémů. Zkuste dát odpadu druhý život. Darujte oblečení a knihy, pro které už nemáte využití. Nebo upcyklujte. Upcyklovat znamená dát odpadu nový účel, přeměnit ho v něco, co ještě využijete. Z plechovky nebo konzervy lze s trochou snahy vyrobit např. designový stojan na svíčku, z tvrdého kartonu nebo plastu třeba květináč. V upcyklaci je mnohdy jediným limitem vaše fantazie. A pokud na upcyklování nemáte čas, porozhlédněte se po svém městě – je možné, že ve své blízkosti najdete někoho, kdo se upcyklaci věnuje a najde pro váš odpad využití.
Heureka prozrazuje, jak dlouho se odpad rozkládá:
Ohryzek jablka – 1 až 2 týdny
kancelářský papír – 2 až 5 měsíců
plechovka – 5 až 15 let
baterie – 100 let
nedopalek cigarety – 10 až 20 let
igelitová taška – 20 až 30 let
PET láhev – více než 100 let
sklo – odhadem asi 3 000 let
polystyren – nikdy
Zdroj: Heureka
Foto: iStock