Astry s množstvím tvarů, velikostí a barev byly v polovině 19. století všeobecně rozšířeným druhem hlavně v selských zahradách střední Evropy. Navzdory všem moderním trendům tam zůstaly dodnes.
Astry v podzimní zahradě patří totiž mezi dominantní trvalky. Mohutné trsy astry novoanglické (Aster novae-angliae) a astry novobelgické (A. novae-belgiae) jsou oblíbené pro dlouhotrvající a bohaté kvetení. Přestože jednotlivé úbory jsou poměrně malé, v průměru dva až tři centimetry, rozrůstají se v bohaté trsy. Jednotlivé odrůdy rozkvétají od září do října.
‘Aster novae angliae’ má 120–160 cm vysoké, v horní části drsně chlupaté, dole dřevnaté lodyhy s růžovými, červenými, modrofialovými nebo i bílými 4–5 cm velkými květy s oranžově žlutým středem. Odrůdy astry novobelgické začínají kvést dříve, často i v polovině srpna. ‘Aster dumosus’ je trvalka vhodná na rabata, na okraje záhonů, do truhlíků i do skalky, neboť je vysoká jen 20–50 cm.
Astra je skromná trvalka
Astry nejsou náročné a dobře se jim daří v nepříliš propustné a vysychavé půdě. Vyžadují pravidelnou zálivku během celého vegetačního období. Dostatek vláhy koncem léta pozitivně ovlivňuje tvorbu květních pupenů. Na velmi suchých a teplých stanovištích s písčitou půdou kvetou nespolehlivě a bývají ve větší míře napadány padlím.
Vzhledem k jejich mohutnosti jsou náročné na živiny, vyžadují pravidelné přihnojování a dobře reagují na obohacení půdy kompostem před výsadbou i v průběhu pěstování.
