Sklárnu proslavilo nejenom velmi kvalitní křišťálové sklo, ale také typické zeleně zbarvené sklo, v barvě tzv. lenorské zeleni. V Lenoře působil sklář Pavel Meyr, který dostal za znovuobjevení postupu výroby rubínového skla od tehdejšího panovníka, císaře Františka II. zlatou medaili. Hlavním sortimentem byl zvláštní druh anglického skla, obyčejné sklenice a okenní sklo. U lenorské sklárny fungovala také malířská dílna, ve které od roku 1869 pracoval slavný malíř Jan Zachariáš Quast, který před svým příchodem na Šumavu pracoval v chrámu svatého Víta na šesti novodobých vitrážích.
Sklo z Lenory sbíralo četné medaile na mnoha evropských výstavách – na světové výstavě v Paříži v roce 1867 získalo lenorské sklo tehdejšího majitele Viléma Kralika nejvyšší ocenění, úspěch slavilo i na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Lenorská sklárna přečkala přelom století i první světovou válku a v meziválečném období vyvážela až devadesát procent své produkce do Spojených států, Indie, Anglie i Belgie.
