Cestování a těhotenství z pohledu nadšené cestovatelky
Každý z nás má nějakého koníčka a můj je cestování. Miluji ruch letiště a připadám si tam jako doma. Ještě nedávno jsem se ale děsila, hlavně před dálkovkami, kolik a jak moc uřvaných dětí bude sedět v mé blízkosti. Nevím, jak je to možné, ale pokud letí děti, vždycky sedí pár řad ode mně a já si dosytosti užiju jejich nelibost nad tím, že někam musí letět. Na druhou stranu, občas mě mile překvapily, protože za celý let o nich člověk nevěděl. To jsem pak byla na vrcholu blaha, že si let můžu užít bez toho aniž bych si představovala, jak je umlčet nebo co bych řekla jejich rodičům, kterým je evidentně jedno, že jejich ratolesti řvou a ruší ostatní cestující.
Ale jak už to tak bývá, i na mě došlo a před jednou cestou jsem se dívala na pozitivní těhotenský test. Začala jsem řešit jak to bude s cestováním. V prvním trimestru jsem absolvovala dálkovku na západ USA a díky těhotenské únavě jsem celý let prospala. V druhém trimestru jsem letěla na Maledivy a jakmile se zavřely dveře letadla, už jsem spala a nic mě během letu nevzbudilo. Tím, že jsem nikdy v letadle neusla, tohle byla úplně nová zkušenost.
Osobně si myslím, že cestování v těhotenství je naprosto zvládnutelné, pokud nemáte žádné problémy. Je to převážně o hlavě a psychice, jak vy se cítíte a čeho se děsíte. Pokud si myslíte, že se něco stane a budete to mít pořád v hlavě, nespíš to tak dopadne. Hodně lidí v mém okolí mě za to, že jsem letěla tak daleko, odsuzovalo, protože se mohlo něco stát, možná bych potřebovala akutní péči apod. Tohle plašení kvůli něčemu abstraktnímu je blbost, pokud se domluvíte a jedete někam, kde je dostupná zdravotní péče. Na druhou stranu, těhotné jsou po celém světě a pomoc pro ně je všude. Samozřejmě to potom cestu zkomplikuje a otázkou se úroveň a cena. Každopádně si myslím, že se vám vždycky budou snažit pomoc a kolik zaplatíte záleží na tom kde skončíte. Není úplně od věci si zjistit, jestli je nějaká nemocnice poblíž místa, kde budete.
Po tom, co se mi miminko narodilo, šlo cestování na pár měsíců stranou. Ale když byly prckovi 4 měsíce, naskytla se mi možnost letět do Finska. Musím říct, že mám naprosto úžasné mimino, které celý let vůbec nebrečelo. Ovšem v gatu se nešlo ubránit vše říkajícím pohledům o tom, že poletí uřvánek. Když jsem šla na svoje místo, lidi kolem mě se ušklíbli, že mají to nejhorší místo v letadle, protože u nich sedí mimino. V duchu jsem si říkala, ať se nezblázní. Copak mi má skončit život, když mám prcka? Teď se omlouvám všem maminám, které jsem na letišti odsuzovala, protože mít dítě vás nelimituje být s ním jenom doma a vůbec nikam necestovat.
Letem do Finska moje cestování s malým začalo. Zjistila jsem, že cestovat s miminem, nyní již batoletem, pokud budete respektovat a dodržovat jeho potřeby, není tak složité. Je potřeba důkladnější příprava při které zjišťuji co se kde může a nesmí (kojení, přebalování, dětské atrakce, cestování s dětmi v dané destinaci apod.). Potřeby malého se mění každou chvíli, protože se vyvíjí tak hrozně rychle. Už jsme spolu absolvovali několik letů po Evropě i cesty autem trvající až 9 hodin. Jediné, co jsem s ním ještě nezkusila je dálkovka. Ale to přijde až tak za rok.
Neříkám, že bych malé dítě brala do destinací jako je Indie, Kongo nebo kde je potřeba očkování, situace není bezpečná atd., ale mít dítě není důvod k tomu přestat cestovat. Jenom se musíte přizpůsobit tomu malému tvorečku, který je na vás závislý a pak si cestu užijete všichni.
Zdroj foto:Pixabay.com
