První adventní neděli jsme tento rok nepřivítali tradičně u rozsvíceného stromečku u nás ve vsi na návsi, ale nevadí. Podle vzoru kdysi dávno čtených komiksů Asterix a Obelix jsme vyrazili za pozitivní energií do přírody a navedl nás přímo Obelix, který tyto kameny přenášel sem a tam s tvrzením, že menhirů není nikdy dost.
Mocnou sílu velkých kamenů popisuje francouzský badatel Louis Charpentier ve svém dnes již klasickém díle ,,Tajemný pravěk Evropy.” Vychází přitom z teorie, podle které celou Zemí probíhají podzemní telurické proudy, zatím neznámé fyzikální povahy. Pokud jsou v rovnováze, je všechno v pořádku. Pokud se rovnováha naruší, třeba tektonickým zlomem nebo pramenem spodní vody, je možné tuto rovnováhu obnovit podobně jako u člověka akupunkturou. Jenom je k tomu zapotřebí o něco větší jehly. Naši předkové k tomu používali velké kameny, které usazovali na různá pečlivě vybraná místa, známé menhiry. Důležitý je i jejich tvar a velikost. S touto Charpentierovou teorií úzce souvisí i starý čínský princip feng-šuej o rovnováze krajiny a lidských příbytků a nakonec i známé geopatogenní zóny.
Největší český menhir se nachází poblíž obce Klobuky na Slánsku a je známý pod jménem Zkamenělý pastýř. O tomto kameni se vypráví mnoho historek a lidových pověstí. Podle té nejznámější pří každém zazvonění zvonu z klobuckého kostela postoupí pastýř ke kostelu o zrnko písku. Až se dostane až k němu, nastane soudný den. Když ale zazvoní zvon na protější straně v Kokovicích, postoupí prý zase zpět.
Podle další pověst byl prý obklopen šesti až dvanácti menšími kameny. To prý to zkameněl pastevec i s ovcemi, proto se mu také říká Pastýř se stádem. Podle jiné se jedná o pastýře, který prosil Ježíše a sv. Petra, aby zůstal věčně živ.
My jsme zaparkovali v obci Klobuky a ke kameni bylo, co by kamenem dohodil. Asi to bude celkem navštěvované místo, protože jsme cestou tam i zpátky potkali lidi, ale přímo u kamene jsme byli sami. Bylo celkem větrno, takže jsem si nasadila kapuci od svojí červené bundy a na obličej si přetáhla rolák od bílé mikiny. Děti to pak vyhodnotily, že vypadám jako Santa Klaus. No, moc bych se Santům nesmála, a už vůbec ne před vánoci:-D
Kdo u Klobuk menhir vztyčil, je stále záhadou, stejně tak jako jeho přesnější stáří. Obecně se lidé domnívali, že menhiry souvisí s keltskou kulturou, ovšem toto tvrzení má i mnoho odpůrců, podle kterých jsou tyto kameny starší než keltská kultura.
Udává se však, že tento kámen vyzařuje obrovskou pozitivní energii. Doporučuje se opřít o kámen zády, hlavou se dotknout menhiru, obejmout kámen pevně rukama (dlaně musí být přitisknuty ke kameni), dívat se na oblohu nebo zavřít oči a pokud možno – na nic nemyslet. Brzy člověk ucítí, jak do něho hlavou a zády vstupuje mírné teplo a může cítit jakoby z něho půda nohama odsávala cosi tíživého, co organismus stravuje. Negativní energie se vpije zcela do země a její místo naplní pozitivní kosmická energie. Člověk potom pocítí velkou úlevu na těle i duši.
