Cestou do Nymburku jsme tentokrát jeli přes Libáň a cesta nás svedla i do obce Psinice, nevybavuji si, že bychom tudy již někdy bývali v minulosti jeli. Na první pohled nás zaujal místní kostel s dřevěnou zvonicí, takových se již v dnešní době moc nevidí.
Zřejmě byl kostel původně vystavěn v románském stylu, po přestavbě na počátku 16. stol. a po úpravách kolem r. 1870 má v současnosti pozdně gotický ráz. To potvrzují hrotitá okna v hlubokých špaletách, dílem s původními ozdobnými kružbami. Před jeho obdélníkovou lodí je pětiboký presbytář s obdélníkovou boční sakristií na severní straně. Nároží lodi jsou na jižní straně zpevněna opěráky. Nad západním koncem hřebenu střechy se tyčí štíhlá vížka, tzv. sanktusník. V něm býval menší zvonek, na nějž se zvonilo při mších při pozdvihování. Ale od 16. stol. už přišly do módy zvony větších rozměrů, kterým kostelní sanktusníky nepostačovaly. Ty bylo zvykem zejména ze stavebních důvodů umisťovat do samostatně stojících zvonic. Jeden z nejhodnotnějších příkladů takové stavby vidíme zde.
Tato dřevěná zvonice pochází z konce 17. stol., její konstrukce vychází z kombinované konstrukce vzpěradlové a štenýřové (tzv. štenýře jsou vlastně rohové sloupy, vzpěry jsou šikmé trámy v trojúhelníkové vazbě). Z tohoto konstrukčního systému vychází i její tvar – dolní část je osmiboká, horní patro je čtyřboké, střešní část končí strmou špicí – svislá linie navozuje dojem gotiky.
V horním patře v trojúhelníkové zvonové stolici byly původně umístěny dva zvony. Jeden z nich byl za první světové války zrekvírován, zbyl jen zvon sv. Jiří.
