Jsou to dva měsíce, co jsem přijela na Nový Zéland a už zase plánuju další cestu.
Učím se online marketing a doufám, že budu mít štěstí a jednou budu moci dělat práci, která mě bude provázet na mých cestách a já budu alespoň schopná zaplatit si náklady.
Není to snad sen každého, kdo chce cestovat?
Poslední dny jsem měla trochu krizi a i když to by to nikdo neřekl, protože kdo může mít krizi, když je na Zélandu a být tak nevděčný? 🙂
Já ano.
Zéland je krásné místo a já jsem opravdu vděčná, že jsem tě ,,Milý Zélande” mohla navštívit, objevovat tvoje krásy a že jsem přežila devět tisíc kilometrů v autě bez nehody.
Ale nějak jsi mi nedal, co potřebuji.
Nedal jsi mi pocit, že tady chci být déle, nedal jsi mi pocit, že tohle je to místo, kde chci právě být, žít a nedal si mi pocit domova nebo pohodlí.
Nějak v kostech cítím, že moje cesta tady ještě nekončí, a že tohle není to poslední místo, před odjezdem domů, tak jak jsem si bláhově myslela před příjezdem.
Ale díky tobě jsem si uvědomila, co chci dělat.
Učit se, vzdělávat se a konečně zkusit si najít práci, která mě bude bavit, protože o tom ten život je.
Musíte dělat to, co vás baví a zkusit to za každou cenu, i když vás lidi kritizují, říkají, že na to nemáte.. ptají se vás, jestli jste si jistí, jestli to je to, co opravdu chcete a nutí vás znovu a znovu pochybovat o vašem rozhodnutí.
Já si za tím budu stát.
Děkuji Zélande!
