Nejluxusnější nevěstinec staré Prahy
Přehlídku doupat neřesti začneme v Kamzíkové ulici kousek od Karolina, kde si v domě U Červeného páva v roce 1866 otevřel luxusní nevěstinec vetešník Goldschmidt. V přízemí prý bával velký salon se zrcadly, pokoje v patře měly různý styl – hosté si mohli vybrat turecký harém, japonský pokoj, perskou komnatu i královské apartmá.
Klientela byla skutečně na úrovni, „lovit kamzíky“ sem chodíval například František Ferdinand d’Este, Otto František Josef Habsburský, nazývaný Krásný Otto, a také budoucí kancléř Bismarck. Do japonského pokoje prý chodíval komponovat Gustav Mahler, intendant opery v nedalekém Stavovském divadle. Slečny ho sice lákaly na nějaká povyražení, ale budoucí slavný skladatel odolával a pochvaloval si, že ho tu nikdo neruší.
Salon Friedmann a příběh Tonky Šibenice
Další luxusní nevěstinec provozovala madam Flecklová na rohu Kaprovy a Maiselovy; tady mimochodem pracovali kromě slečen i pohlední mládenci, kteří poskytovali služby dámám. Mezi přepychové podniky patřil také nákladně zařízený podnik bývalého detektiva c. k. policie Leopolda Friedmanna na nároží Rabínské a Josefovské ulice, kde pány obsluhovaly exotické slečny z Orientu a Afriky. V roce 1906 byl dům zbořen a nahrazen novým (dnešní Široká 96), dávnou historii připomíná portál se dvěma nahými kráskami.
Luxusní nevěstinec rovněž zřídil v Platnéřské ulici bývalý detektiv Emanuel Kaucký, který díky nejstaršímu řemeslu zbohatl, jezdil nakupovat diamanty do Antverp a zanechal po sobě velkou sbírku starožitností. V jeho podniku údajně začínala svou kariéru Antonie Havlová alias Tonka Šibenice, jejíž příběh popsal Egon Ervin Kisch. Přezdívku získala jednoduše: splnila poslední přání odsouzence na smrt a strávila s ním noc před popravou. V roce 1930 se Tonka Šibenice stala jedním z prvních českých zvukových filmů.
