Jedna ze skutečností, která vás v Izraeli zarazí, je počet žen vojákyň v izraelských obranných silách. Vidíte je totiž všude – na silnicích, v hlídkách na ulicích měst a když si pustíte zprávy, uslyšíte, že ženy jsou čím dál tím víc nasazovány do bojových akcí, např. v pásmu Gazy. Obecně platí, že muži nastupují základní vojenskou službu na tři a ženy na dva roky, je povinná pro všechny mladé lidi po skončení střední školy, do armády tedy nastupují v 18 letech a na vysokou školu jdou až po skončení vojny.
Ženy rukují do armády ve věku 18 let stejně jako muži. Výjimku mají jen těhotné a matky, ale např. bezdětné vdané ženy žádnou výjimku nemají. Někde jsem četla, že v armádě nyní slouží 65 % Izraelek z těch, co mají rukovat. Ostatní mají buď odklad, nebo službu z náboženských důvodů odmítají. Arabského obyvatelstva se vojenská služba netýká.
A nemyslete si prosím, že se v Izraeli jedná o nějaký moderní experiment, kdepak! Povinná vojenská služba i pro ženy zde platí už více než 70 let. A také není pravda, že by se službě mladé izraelské ženy snažily vyhýbat! Nezapomeňte, že v armádě sloužily už jejich matky i babičky. Berou to tedy jako samozřejmou povinnost. Mně se izraelské vojákyně líbily. Vypadaly sebevědomě, energicky a věčně se něčemu smály.
Povinná vojenská služba žen má v Izraeli dlouholetou tradici, v současnosti ale není jedinou zemí, kde ženy rukují do armády, tady v Evropě je to např. v Norsku nebo Švédsku, jinde ve světě např. v Malajsii.
