Cesta do kouzelného světa umění a fantazie
Jsou na této planetě místa, která vás, jakoby náhodou vtáhnou a pak vás nechtějí pustit.
Lépe řečeno vy se jich nechcete pustit.
Vypravili jsme se s dětmi na Petřín. Přes můj skepticismus bylo vše úžasné. *smile*
K lanovce jsme přišli ve chvíli, kdy byl právě umožněn nástup, byla poloplná, tedy místa jsme měli pěkná.
Benjamín se vykuleně díval, co je to za nový dopravní prostředek a zkoušel naučená slůvka: trambááj? nene….ššššhůůů…nene.
To je la nov ka… trambáááj 😀
Vyjeli jsme na kopec a ani zde nebylo přelidněno.
Užili jsme si krásné tři hodinky a že je čas jet dolů.
Domluvili jsme se, že vystoupíme na Nebozízku a dojdeme pěšky parkem.
A tam se to stalo 😀
Hned u výstupu z lanovky cedule s nápisem Magická jeskyně.
Hmmm?
Prohlédli jsme panoramata od restaurace a šli naznačeným směrem.
Architektonicky zajímavý domek obklopený zelení ze starých anglických parků a před ním mladíček v čarodějném plášti.
S úsměvem nás láká dovnitř za cenu symbolickou. Platí pouze dospělí.
Porozhlédnu se po plakátech a něco uvnitř těla zaplesá.
Díla autora na mne hovoří již několik let zpátky a to velmi hlasitě a přesvědčivě.
Svět víl, Fenixů, jednorožoců, bohů a bohyní.
Děti mizí v útrobách domků za nadšených výkřiků: Tohle musíš vidět maminko. *smile*
Kráčím po točitém schodišti nahoru a je mi jasné, že se právě odehrává malý zázrak. Návrat do krajiny mojí dušičky.
Fotím jak prdlá.
Oči mi pomáhají splynout s místy v malbách a já scházím do sklepa.
Wauuu.
Tady bych chtěla bydlet.
Velkoplošná plátna mne okamžitě pohltí a já spíš padám, než usedám, do připravených křesílek.
Z reproduktoru se line hudba plná mgických zvuků.
O hodinu a půl později potkávám u dveří samotného autora, který hovoří ze svého privatu s nějakou Dámou.
Vyměníme spolu pár vět a odcházím s jeho podpisem na jedné z reprodukcí. (za dvacku :D) *gift*
To místo je zde: http://reon.cz/index.php?page=aboutcavern
a mohu-li mít přání, všimněte si petice za jeho zachování.
Děkuji.
*heart*
www.ohnivazena.cz
Zdroj foto:Pixabay.com
