Znáte ten pocit, kdy nemůžete v noci spát, nebo když jedete autobusem, metrem a už si přehráváte v hlavě, co musíte doma udělat, co uklidit, co nakoupit nebo co budete vařit k večeři.
V hlavě už si nastavujete budík na druhý den ráno, protože vlastně musíte do práce dřív, aby jste stihli všechno do konce pracovní doby.
Já patřím mezi lidi, kteří přemýšlí prakticky pořád. V noci nemůžu spát a počítám. Počítám, kolik peněz ještě zbylo, jak dlouho ještě budeme moc být na cestě, kolik benzínu budeme muset ještě zaplatit, nebo co musíme nakoupit, aby to v autě vydrželo alespoň tři dny.
Nejlepší na tohle je se jít projít. Neříkám to proto, že bych byla extra sportovec, nebo ráno vstávala v pět a chodila běhat.
Říkám to proto, že pro mě se vykopat z domu nebo z postele je čím dál těžší, a čím víc člověk pracuje tím víc se mu o víkendu nechce nic dělat.
Tady na Zélandu tohle není možný, protože když cestujete v autě tak máte jasnou rutinu. Ráno musíte vstát, uvařit si čaj, protože se musíte něčím zahřát, musíte se najíst a vyčistit si zuby někde na veřejných záchodech.
Máte svým způsobem každý den rutinu, ale donutí Vás to vstát a jít a dělat něco jiného. Každý den vidíte jiné věci, potkáte jiný lidi. Někdy Vás to překvapí, že se s Vámi jen tak začne někdo bavit a zajímá se odkud jste, co děláte nebo co plánujete.
Jen tak se s námi včera zastavil starší pár a ptali se nás, kde jsme byli a co jsme viděli.
Nedokážu určitě popsat ten pocit, jak se člověk cítí. To, že vyjedete cestovat a žijete jiným způsobem nezmění, kdo jste, co jste zažili, nebo to jestli Vám někdo ublížil a pořád je to ve Vás a lidem nevěříte. Lidi často jezdí cestovat, aby se změnili a aby se vyrovnali s bolestí, kterou jim někdo způsobil.
Na chvíli Vám to pomůže, na chvíli na to přestanete myslet, protože děláte věci jinak, ale jakmile se vrátíte do starých kolejí tak se Vám to vrátí jako bumerang.
Vaše hlava a vzpomínky jdou s vámi kamkoliv jdete, ale zvyky jdou změnit, jde to pomalu ale přece a tak zas až budete přemýšlet zkuste udělat něco jinak, donutit se vyjít ven, nebo se sejít s přáteli a nebuďte sami.
Přemýšlíte? Běžte se projít :)
-
Kniha Postav si svou postavu
NikolaBartakova||Blog
Už je to pár let, kdy jsem seděla ve školní lavici a po vzoru babičky si říkala, jaký by...
-
Berušky
MirkaVasulkova||Blog
Beruška – slunéčko sedmitečné Kdo by neznal berušku. Tento malí brouček s červenými krovkami a černými tečkami. Znám...
-
Zjištění těhotenství
DenisaVáňová||Blog
Chodila jsem do práce. Byla jsem strašně unavená… Říkám si – to jsou ty otevřená vrata… Určitě jsem nastydla…...
-
Polenta – nenápadný zázrak italské gastronomie
MilenaKohoutová||Blog
Polentu zná většina z nás jako jednoduchou kaši z kukuřičné mouky nebo krupice. Věděli jste ale, že tento původem...
-
Jak se seznámit
DenisaVáňová||Blog
Docela mě udivuje jedna jediná věc – že se seznamují na internetu i starší ročníky. No a jak to...
-
5 důvodů PROČ běhat a jak jsem si to zamilovala
Veronika Loučková||Blog
Běžci mi určitě dají za pravdu, že když začnete s pravidelným během, není těžké si ho zamilovat a zůstat...
-
5 tipů, jak pro vaše babičky a dědy vybírat takové dárky, které jim udělají opravdovou radost
Veru D.||Blog
Prožívali jsme u nich pohádkové dětství. Vybavují se mi třeba ty večery, kdy nám děda s babičkou před spaním...
-
Pro jiné nuzáctví, pro nás zkušenosti
MagdaKusalová||Blog
Ahoj všichni tohle se sice odehrálo v létě ale v hlavě mi to vrtá stále, v ulici máme lehce...