Terezu Koubkovou a.k.a Holku z Letné můžete znát především díky jejímu instagramovému účtu, kde popularizuje vědu a snaží se nenásilnou formou edukovat své okolí v oblasti ekologie, životního prostředí a přírodních věd.
Tereza studuje na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a je ambasadorkou projektu Otevřená věda, který se věnuje vzdělávání a zprostředkování stáží pro Středoškoláky v rámci Akademie věd České republiky. V posledních měsících se od Terezy mohla široká veřejnost dozvědět, jak správně třídit papír, co je to odpadní voda nebo vysvětlila rozdíl mezi probiotiky a prebiotiky. Poslední půl rok strávila v naprosté izolaci, odloučení od společenského života zvládala nadmíru dobře, jak o sobě tvrdí, je spíše introvertní asociál, kterému vyhovuje být doma. Všechno má ale své meze a posledních několik týdnů tráví Tereza v britském pobřežním letovisku Brighton, kde se svět vrací do normálu.
Kdybys měla popsat Terezinu rutinu v kostce…
Každý den se věnuji práci a škole, to je takový základ, který je většinou neměnný. Zbylý čas se věnuji koníčkům, momentálně hlavně instagramu, kde se snažím lidem přežvýkávat nějaké zajímavosti z chemie tak, aby byly pochopitelné i pro ne-chemika. Nebo píšu o tématech z oblasti udržitelnosti. Ke všem postům si vždy dělám přípravu, načítám si různé studie, články a cokoliv, co mi dá ty nejpřesnější podklady. Nechci předávat nepravdivé informace, tak dělám vše pro to, aby byly v mých příspěvcích fakta, nikoliv domněnky. Kromě tohohle všeho čtení a pisálkovství se snažím mít každý den i nějaký pohyb, jelikož miluju sport a ráda ho využívám k provětrání hlavy od školy či práce. Ale jsou také dny, kdy musím od rána do večera sedět u počítače a nejdelší procházka je dvacet metrů do ložnice. Když mám čas, tak si ráda sednu ke knížce a nebo něco maluju nebo vyrábím. Nemám moc volných chvil, natož dní, ale nastavila jsem si to tak sama, protože mi to tak nejvíc vyhovuje. Mám neustálou potřebu něco dělat a ideálně to střídat. Zní to chaoticky a asi je, ale naučila jsem se v tom mít nějaký svůj režim. Jedu si hodně podle rozvrhů, mám rozplánovaný každý den na hodiny. Nejsem si moc jistá, jak mi bude moje aktuální rutina fungovat, až pomine tenhle pandemický režim. Posledního ¾ roku jsem strávila ve víceméně full time izolaci, protože jsem se bála riskovat onemocnění a tím pádem vypadnutí z režimu, takže bylo podstatně snazší zvládat všechny svoje zájmy a povinnosti, když to zahrnovalo jen mě a žádný společenský život.
Jak se ti podařilo zůstat v době pandemie zdravá? Máš nějaký recept na to, jak se vyhnout vysoké koncentraci lidí, třeba při cestě do práce nebo při nezbytných pochůzkách?
Ono sám doma se člověk těžko nakazí, když nikam nechodí. Fyzicky zdravá jsem sice zůstala, ale co si budeme, tahle sebeizolace je docela nálož na psychiku, takže asi nemůžu říct, že to byl stoprocentně nejpromyšlenější plán. A davům jsem se vyhýbala poměrně jednoduše, na občasné nezbytnosti jsem dojížděla autem. Já sama auto nevlastním, ale v Praze máme GreenGo, což je služba sdílených elektroaut, tak využívám ty. Je to super, protože nemusím řešit nic okolo, dokonce ani parkovné, jelikož ho mají i na modrých zónách elektroauta v Praze zdarma.
Kde se vzalo šíření osvěty?
Nevím, jestli bych to nazvala přímo osvětou, ale můj chtíč s lidmi sdílet to, čím plním své sociální sítě,, přišel tak nějak přirozeně s tím, čemu jsem se sama věnovala mimo internet. V roce 2018 jsem se zúčastnila chemické soutěže, to bylo asi poprvé, kdy jsem se začala nějak veřejně spojovat s chemií. Ukázalo se, že je zajímá spoustu lidí i mimo chemiky a toho jsem se chytla a začala psát o chemii tak, aby to pro takové lidi bylo zajímavé a pochopitelné zároveň. Časem se k tomu přidalo i řešení environmentálních témat a udržitelnosti, protože jsem se rozhodla ubírat tímto směrem v osobním a profesním životě. Téma udržitelnosti je velmi tenký led, protože je to poměrně nová věc. To znamená, že se mění informace a pohledy na to, co je a není udržitelné, v závislosti na nových výzkumech a na celkových obrazech menších problematik, které často na první pohled nevidíme. Také to znamená, že je to nová věc pro širokou veřejnost a pro člověka je přirozené nemít v lásce změny. Udržitelnost tak může být pro spoustu lidí kontroverzní téma a někteří k němu mají automatickoy averzi, ač jde vlastně o úplně normální a logickou věc – zajímat se o to, jak svými činy ovlivňují své okolí a celou planetu. Proto se snažím při psaní o něčem takovém jít co nejméně násilnou cestou. Chci takové lidi přesvědčit, že má smysl se o udržitelnost zajímat a že je super, že je to teď jakási nová móda. Mým hlavním cílem je, aby můj instagram sloužil jako místo, kde se každý může přiučit něco nového a cítil se vítaně.
Co najdeme v šatníku a v kosmetickém kufříku Holky z Letný?
Můj šatník je takový mišmaš všech možných stylů. Nosím prostě to, co se mi líbí a v čem se cítím dobře, od oversized mikiny po květované šatičky s rukávky. Snažím se oblečení nakupovat jen ve chvíli, kdy nějaký kousek donosím a potřebuji náhradu nebo když něco opravdu hodně chci. Nakupuji nejraději v sekáčích, kde si ulovím nějaké zajímavé a originální kousky, ale když už nový kousek, tak většinou koukám po něčem z dílny nějakého menšího podniku nebo designéra. Fast Fashion se snažím vyhýbat a už spíš jen donošovat to, co jsem z ní za všechny ty roky nakoupila. V kosmetickém kufříku se u mě momentálně najde snad jenom tuhá kosmetika LUSH, které jsem úplně propadla. A navíc je super i do letadla, protože není tekutá a tak nespadá pod omezení o přepravě tekutin! To jsem teď při cestě do UK hodně ocenila.
Jak by měl vypadat ideální eko starter pack, čili soubor věcí, které by měli být lidem vlastní, na které se pak dají nabalit další udržitelné návyky jako nadstavba?
Základ všeho je se naučit nad věcmi víc přemýšlet. Zní to snadně, ale pro mě samotnou to byl běh na dlouhou trať a myslím si, že je ještě spousta věcí, které si na první dobrou neuvědomuji a teprve se to naučím zautomatizovat. Od toho se pak odvíjí úplně všechno. Musíme víc přemýšlet o tom, jaký vliv má všechno, co děláme. Každý produkt musel být někde někým vyroben, každá potravina musela být někde někým vypěstována a my bychom měli vědět kým, kde a za jakých podmínek, abychom se mohli rozhodnout, jestli chceme tuhle cestu svojí koupí podporovat. Důležité je taky vědět, zda si tuto věc opravdu chceme a potřebujeme koupit, například to výše zmiňované auto. Ano, mohla bych si pořídit auto, ale proč bych to dělala, když můžu využívat nabídky firem jako je právě GreenGo? A na cesty, kdy není potřeba vyloženě auto, tu je například MHD, sdílená kola a skútry. A voilà, nemusím si kupovat auto. Takhle se dá zamyslet nad spoustou věcí. Pevně věřím, že se u nás v budoucnu rozjedou i sdílené kuchyňské spotřebiče a podobně. Všechno, co nepoužívám minimálně jednou týdně, bych si s klidem půjčovala, kdyby měla tu možnost.
Co bude dělat budoucí Tereza?
To je v době koronavirové docela bolestivá otázka, jelikož se mi momentálně všechny plány zrušily nebo pozastavily. Doufám, že budoucí Tereza bude moci nastoupit na semestr na univerzitu v Soulu, a že jí situace dovolí se dostat zase o něco hlouběji do vědeckého světa skrz pracovní stáže. Všechny tyhle věci jsem ale odložila na dobu neurčitou, až se svět zase trochu spraví a nebudu tak muset snášet náhlé změny plánů. V tom totiž nejsem vůbec dobrá.
foto: Adam Maršál
