Taky máte dny, kdy máte pocit, že vše je k ničemu? Nálada jde od rána od bodu mrazu do minusových čísel? Po dlouhé době jsem taky takový super den nedávno měla! Od rána jsem pozorovala své nitro, co se tam vše mele … jedno přes druhé … páté přes deváté … a mě bylo tady „nahoře“ dost mizerně. Snažíla jsem se rozklíčovat co po mě tam „dole“ chtějí … nebo spíš „nahoře“ ? A tak jsem to pozorovala a snažíila se „to“ všechno uvolňovat, vyfukovat, vytřepat, vyběhat, vyklepat ten vnitřní přetlak. Přišla pak úleva a nová vlna. No bylo to jak na tobogánu a tam se mi fakt dělá zle ???? . A tak to se mnou celý den mávalo z leva do prava a z hora dolu. No pro milovníky adrenalinu by to byl super den, ale já milovník adrenalinových sportů opravdu nejseeemmmm.
A tak se v takových chvilích držím pozorovatelské pozice a nechávám tu jízdu probíhat svým závodnickým tempem a snažím se držet odstup a jen umožňovat uvolňování. Je to tedy skvělý trénink bdělosti, nenechat se stáhnout do emocí a toho vnitřního zmatku a hlavně ho pak nepouštět na okolí, které nic netuší. No terapeutická teorie v praxi!
A jak prožíváte, přežíváte, proplouváte své dny s velkým „D“ Vy? Napište mi do komentářů.
Lenka
