Jak moc je snadné či těžké najít spřízněné srdce?
Každé srdce má za sebou nějakou minulost … radostnou … bolestnou … naplňující … zraňující … milující … odmítanou …
Bylo přijímané, ale také jistě trestané. Jak moc je lehké či těžké se přes takové zkušenosti přenést a udržet své srdce otevřené a přijímající další nové podněty, lásky, radosti a možná i zranění?
Každá zkušenost by měla zůstat jen zkušeností, poučením, informací. Informací pro budoucnost, jak to chceme či nechceme opět mít. Rozhodně, by bolestivá zkušenost neměla být důvodem pro zatvrzení našeho srdce. A proto je potřeba se na tyto, srdce-zraňující, zkušenosti podívat hlouběji, abychom mohli pochopit, poučit se a jít dál. Bez nezhojeného zranění, s hlubokou otevřenou ránou, se dál jít nedá. To člověk zůstane stát na místě, zlomený, krvácející, s přesvědčením, že už nikdy!! své srdce neotevře. Že už nikdy nikomu nedovolí aby ho zranil. Srdce tak uzamkne i se všemi krvácejícími a nepochopenými zkušenostmi a zahořkne. A i kdyby šlo kolem tisíce spřízněných srdcí, tak toto zahořklé a zraněné srdce je neuvidí, nevyslyší jejich volání, mine je. A zůstane v přesvědčení, že život je jen utrpení, bolest a samé zranění.
Ale, když i přes mnohá zranění, srdce najde znova svoji sílu a podívá se na všechna svá zranění tak, aby vidělo a pochopilo, dokáže odpustit. A právě toto pochopení a odpuštění mu otevře nové cesty a možnosti setkání se se spřízněným srdcem. Odpuštění dokáže srdce znovu otevřít a přijímat. Ne stejně a naivně jako v minulosti, nyní už obohacené o cenné zkušenosti, obezřetnější, lépe si hlídající své hranice a sebe sama, ale stále otevřené novým možnostem, setkáním, láskám, radostem a naplněním.
A tak milé dámy, nepropadejme starým zraněním. Snažme se je spíše pochopit a propustit. Osvobodíme tím nejen naše srdce, ale především sami sebe!
S láskou Lenka
