Na doporučení naší knihovnice jsem si půjčila knihu Vrány
od české autorky Petry Dvořákové, od níž jsem již něco měla vypůjčeno.
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu
od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg.
Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání.
Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha.
S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky
po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje.
Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou.
Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí
snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout.
Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo,
který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější
spořádanosti ukrývá i velmi temná místa.
Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává.
Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku.
Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy.
Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje.
Nabídne jí někdo opravdovou pomoc?
Existuje ještě nějaké východisko?
Kniha se čte na jeden nádech…
Hudlenka
