Běloška Helena Valerová byla v roce 1937, ve svých pouhých jedenácti letech, unesena Indiány z oblasti Orinoko. Prožila s nimi dvacet let tvrdého života a po těchto letech se vrací se svými dětmi do civilizace ke svým rodičům a sourozencům.
Helena vypověděla svůj příběh italskému etnografu Ettore Bioccovi, který se rozhodl na svých výzkumných cestách bádat a objevovat právě do té doby neprosto neznámý svět Indiánů. Helenu mu do cesty přiválo samo nebe. Bez příkras líčí boje mezi jednotlivými kmeny Indiánů, jak mezi nimi fungují vztahy rodinné, příbuzenské, jaké postavení mají v kmenech ženy, muži, jak důležité jsou děti. Jaké suroviny tvoří jejich každodenní jídelníček, jak si obstarávají potravu, které rostliny a stromy obsahují ten nejúčinnější jed k usmrcování, zcela fascinující pro mne byl jejich postoj k mrtvým a pohřbívání.
Že však ani únik do „civilizovaného“ světa nemusí znamenat štěstí, pozná Helena ihned poté, co se rozhodne vrátit k býlím a pokusí se tak zajistit pro své syny lepší život a vzdělání…
Jedním slovem wow. Jde sice o těžší čtení, ale naprosto dech beroucí.
Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 1972 nakladatelstvím Orbis. Celkem má 366 stran. Autorem je Ettore Biocca. Překlad z anglického originálu Alena Hartmannová. ISBN 11 – 033 – 72.
