Recenze knihy – Rekonstrukce

Další kniha, kterou jsem přečetla tak zvaně jedním dechem,

se jmenuje Rekonstrukce a napsala ji česká autorka Viktorie Hanišová.

Nedávno jsem od ní četla knihu Houbařka, která mě dost citelně zasáhla.

Nu a Rekonstrukce není jiná…

Hlavní hrdinka románu Rekonstrukce Eliška se podle svých slov narodila v den,

kdy se v její rodině stala závažná tragédie.

To bylo Elišce devět let, deset měsíců a sedm dní. Po této hrůzné rodinné zkáze si

Elišku bere jediná příbuzná, která má pocit, že to musí udělat.

 Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá.

Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo.

Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně

i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo

nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou,

svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli.

Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství,

kterou se v dospělosti rozhodne objasnit.

Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou…

V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti

prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty.

Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu

— a člověk se znenadání kýve nad propastí.

Hudlenka