První primitivní razítka byla používána již několik tisíc let před Kristem a začala se používat v Indii. Byla vyráběna z bahna a na barevný otisk razítka se používaly barvy vyrobené z ovoce, květů, kůry a rostlin.
Razítkovaly se s nimi textilie, papír a jiné materiály. V jiných kulturách se na výrobu razítek používaly kusy kůže, které byly vyřezány do tvaru otisku razítka. Zde byly vytvořeny první základy pro vznik dnešních razítek.
Ještě na počátku 19. století se používaly na výrobu razítek jiné materiály než guma. Vyráběly se z mědi, oceli či z některých slitin, výjimečně i ze dřeva. V roce 1860 bylo vynalezeno první mechanické kovové razítko.
Historie gumového otisku razítka sahá do období před 500 lety. Krátce po objevení Ameriky, při druhé Kolumbusově cestě do Jižní Ameriky, objevili u domorodců pružné míče, které byly vyrobeny z vyschlé živice pryskyřice stromů “Cau-Uchu“. Kaučuk se sice začal používat na výrobu nepromokavého plátna, ale jeho vlastnosti byly neuspokojivé. Tento problém vyřešil roku 1839 Charles Goodyear tak, že náhodou slil směs kaučuku a síry.
Síra způsobila ztvrdnutí kaučuku a změnila jeho vlastnosti tak, že vznikla guma, kterou bylo možno používat mnohokrát a v různých teplotních podmínkách bez toho, aby došlo ke změně jejích vlastností. Goodyear pojmenoval tento proces ,,vulkanizace“ a v roce 1844 si ho dal patentovat.
V roce 1866 si James Orton Woodruff z New Yorku půjčil gumu od svého strýčka, který byl dentista a používal ji na vytvoření otisků zubů. S použitím běžného inkoustu a této gumy vytvořil první gumový štoček razítka. I když se mu první gumový štoček působením inkoustu postupně zničil, vytvořil tím velký mezník ve výrobě razítek.
Výroba razítek začala postupně vzkvétat a L. F. W. Dorman to jako první využil i komerčně. Výroba gumových štočků a razítek pod jeho vedením byla velmi efektivní a do roku 1892 jich ve Spojených státech prodal 4 000 kusů.
Gumová textová plocha razítka se rozšířila do celého světa a dodnes je nejpoužívanějším způsobem jak vytvořit otisk razítka.
