Letošní novinka od Petry Dvořákové. Přečteno jedním dechem.
Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?
Smutné na celém říběhu je, že je to realita. Mnoho rodičů si neuvědomuje své chování, nebo jim přijde správné, ale zapomínají, jak se to může odrazit u dítěte. Měla jsem chuť malou Barušku obejmout a říct jí, že není sama, že jí máme rádi. Bylo to opravdu drsný a chvílemi jsem se děsila, co ještě přijde – hlavně od jejího otce. Závěr knihy mě překvapil, protože to jsem skutečně nečekala. Aneb jak zakončit knihu svobodou.
Rozhodně doporučuji k přečtení.
