I když můžete mít někdy pocit, že ze dna už není cesta ven, tak vězte, že VŽDY CESTA VEN EXISTUJE! Záleží jen na Vás, zda v sobě najdete tu sílu a odvahu se zvednout a udělat první kroky nahoru. Není to jednoduchá cesta, ale je to cesta VEN … ke SVĚTLU … ke svému STŘEDU … ke své DUŠI. Možná to bude bolet. Možná to budete chtít 1000x vzdát. Ale když to vše překonáte, dočkáte se VNITŘNÍHO KLIDU, RADOSTI, NAPLNĚNÍ … naleznete VLASTNÍ SÍLU, HODNOTU, SEBELÁSKU. Uvidíte, že máte CENU, že má cenu se za sebe postavit a jít si svojí jedinečnou cestou.
Všimli jste si kolik je na obrázku srdíček?
… a stop … a tvarů … a kytek … a všeho možného? Na první pohled se může zdát, že je to jen ušlapaná zem, plná kamení … prach a nic moc. Ale záleží jen na našem úhlu pohledu. Můžeme být naštvaní na svět, na osud, na práci, na partnera, na děti a dívat se tímto zúženým průzorem smutku a negace – být obětí. Ale také můžeme udělat pomyslný krok stranou a podívat se na vše z jiného úhlu či dokonce nadhledu … a ejhle … není to jen prach a kamení … je to nepřeberné množství možností … je jen na nás, co si zvolíme. A co si volíte Vy? Jste raději obětí nebo tvůrcem?
Nevím jak Vás, ale mě už život kolikrát srazil na kolena a okolí, respektive ti nebližší, si ještě rádi přisadili a kopli si. Nechápala jsem, ptala se PROČ, ale nikdy mě nenapadlo se vzdát. Vždy jsem se zvedla a znovu vykročila. Nebylo to lehké, ale věděla jsem, že mě jen život učí a není jeho cílem mě zničit, ale posílit. A tak jsem zas a zas vstala, oprášila si potlučená kolena, přehodnotila své postoje a vnímání a vykročila dál.
Vždy ty naše pády a přešlapy mají hlubší smysl. Je potřeba se z nich poučit, zesílit díky nim a jít hrdě dál za svým snem. Nebát se nepřijetí okolí. Zůstávat ve spojení sám se sebou. Držet si směr a záměr! A okolí? Třeba pochopí a uvidí a třeba taky ne. Důležité je, zda pochopíme my!
Přeji nám, ať je těch pochopení a přijetí víc i bez těch pádů a beznadějí.
Lenka Soukupová
