Kadidlová pryskyřice a kadidlový olej se používají už tisíce let, to je známá věc. Ale vrtalo nám hlavou, co přesně se s nimi dřív léčilo. Trochu jsme proto zapátrali v historii a našli pro vás spoustu zajímavých informací.. Tak třeba římský císař Nero si kadidlovým olejem natíral kruhy pod očima po prohýřené noci…
Egypt
Největšími milovníky kadidla byli zřejmě staří Egypťané. Informace o používání kadidlové pryskyřice a jejích účincích se dochovaly na 20 metrů dlouhém papyrovém svitku Papyrus Ebers. Je to jeden z nejvýznamnějších dokumentů o medicíně a léčivých bylinách ve starověkém Egyptě. Kadidlo se v něm zmiňuje v mnoha ze sedmi set magických formulí a rad. Vzácné léčivé substance Egypťané považovali za boží dary, které nepřísluší běžným smrtelníkům. Pracovali s nimi proto především kněží v chrámech. Kadidlo a přípravky z něj používali k ošetření a následnému hojení ran všeho druhu. Lektvar z kadidla doporučovali při různých zažívacích problémech, při otravě bolehlavem i uštknutí jedovatým hadem. Léčili s ním lepru, kurděje a dokonce i vypadávání vlasů. Kadidlová pryskyřice se spolu s myrhou používala ve starém Egyptě také k balzamování mrtvých. O tomhle zajímavém tématu napíšeme někdy příště. Kromě léčení a balzamování se kadidlo používalo k líčení a ošetření pleti. Vybavujete si výrazné černé oční linky na kresbách lidí ze starověkého Egypta? Vyráběly se z popela, který vzniká po spálení kadidlové pryskyřice, a dalších přísad. Oči si s ním zdobili nejen ženy, ale i muži. Černá linka chránila zrak před sluncem, dotěrným hmyzem i očními nemocemi. Lidé ve starém Egyptě používali vonné masti a pomády, vyrobené z kadidlového prášku a kadidlového oleje. Věřili, že kadidlo zjemňuje pleť a dodává jí mladistvý a svěží vzhled. Příslušníci vyšších kruhů tehdejší společnosti nosili na hlavě upevněné zvláštní nádobky s vonným olejem nebo tukem. Ten se v horku rozpouštěl a stékal nositelům po tvářích, což mělo mít osvěžující efekt. Surová kadidlová pryskyřice se samozřejmě také pálila, a to každý den na počest slunečního boha Ra. Vaky s kadidlem jsou vyobrazené například na zdech chrámu Hatšepsovet z 5 století př.n.l. a ve slavné Tutanchamónově hrobce sir Carter objevil roku 1922 nádoby s kadidlovým práškem, který po zapálení ještě hořel.
Řecko a Řím
Řekové a Římané objevili antiseptické a protizánětlivé účinky kadidla a předepisovali ho prakticky na všechno. Kadidlový výluh popíjeli hlavně při špatném trávení a žaludečních problémech. Po kadidlu sahali i po pověstných večírcích, kdy se jejich trávicí systém musel vypořádat s nadměrným množstvím rozmanitých lahůdek a nápojů. V antickém světě se při chronickém kašli doporučovalo vdechování kadidlového kouře a kadidlovým olejem si ženy natíraly břicho a bedra ke zmírnění menstruačních bolestí. Kadidlová sedací koupel se radila jako lék na hemeroidy a žvýkání kadidla odstraňovalo zápach z úst a čistilo ústní dutinu. Řekové i Římané používali kadidlo jako protijed při otrávení bolehlavem. V antice to byl běžný jed, kterým se vraždilo i popravovalo. Na otravu bolehlavem zemřel například slavný filozof Sokrates. Z dochovaných spisů víme, že kadidlo milovalo mnoho římských vladařů. Nejčastěji se v souvislosti s kadidlem mluví o císaři Neronovi. Ten si prý velmi často dopřával koupel v oleji z aromatických pryskyřic a po prohýřené noci si mazal na kruhy pod očima kadidlový olej. Věděl proč, opravdu tu funguje. Mimoto prý Nero nechal při pohřbu své ženy spálit tři tisíce tun kadidla, což byla celá roční sklizeň v Arabia Felix, dnešním jižním Ománu. Kadidlo se při kremacích pálilo běžně, ale po tomto pohřbu se musela jeho vůně nad Římem vznášet ještě několik dní. Pomocí kadidlového kouře také staří Řekové a Římané věštili budoucnost. Kněžky – věštkyně při obřadu předpovídání budoucnosti seděly nad otvorem v zemi, kde hořely vonné pryskyřice a další přísady. Vdechování kouře jim umožnilo spojit se božstvy a nahlédnout do budoucnosti. Věštilo se také vhozením kamínků kadidlové pryskyřice přímo do plamenů.
Čína
Tradiční čínská medicína používala kadidlo už v době 500 let př.n.l., a v hojné míře ho používá dodnes. Číňané mají pro kadidlo (na rozdíl od češtiny) krásný poetický název fanhunxiang, v překladu to znamená „Zavolat zpět vůni duše“. Jako jedni z prvních začali používat v medicíně esenciální oleje. Kadidlový byl určený na práci s emocemi a jejich vyrovnávání, měl také povzbuzovat životní energii čchi. Kadidlo zmiňuje i nejstarší čínský sborník léčivých bylin Shennong Bencaojing Materia Medica. Kadidlo se tu doporučuje na bolestivé otoky kloubů, artritidu, dnu a vředy. Mělo také zlepšovat funkci krevního oběhu a pohyb tělních tekutin. Kadidlo předepisovali na lepru a skrofulózu (onemocnění lymfatických krčních uzlin). Narazili jsme také na zajímavý recept na celulitidu, složený z kadidla, práškové síry, pižma, pelyňku a žluté rýže.
Indie
Také ajurvédští lékaři využívají po tisíciletí léčivé účinky kadidla. V Indii je rozšířený především druh kadidlovníku Boswellia serrata, který se přidává převážně do kloubních preparátů. Někdy se mu také říká indické kadidlo. Roste hlavně v západní Indii, ve státech Panjab a Rajastan. Kadidlo obecně se v ajurvédě vždy používalo při léčení problémů váty (vítr, jedna ze tří základních dóš) a udržování rovnováhy mezi dóšami. Ajurvédští lékaři dnes doporučují kadidlo při úporných a dlouhotrvajících bolestech hlavy, zahlenění a letargii, ke zmenšení otoků a výživě svalů a kloubů. Vy můžete vyzkoušet náš skvělý masážní olej, který ulevuje bolavým a namoženým svalům. Kromě kadidla obsahuje výjimečnou kombinaci ajurvédských bylin a dalších olejů.
