1 + 1 není vždy jen 2,
víme, že může být i víc.
Zvláště, když mému smutku
právě Ty nastavuješ líc,
když tíhu z ramen sejmeš
a neseš o kousek dál,
když umíš počkat, až opustím
přehluboký svůj žal.
Ty otřeš mi slzy, aby
oči zářily mi znovu zas,
Já hladím Tvoje bolístky
a vracím tím tak čas.
Po všechny dny s Tebou já
smíchu mám v duši dosti,
pohledy naše navždy propojí
upřímná pouta hravé radosti.
Ty znáš a přijímáš každý
minulý můj hřích,
Já vím, že ani jeden
z nás nežil jako mnich.
Chtějme dokázat, že
smíme stát si po boku,
svou Lásku berme jako
největší a nekonečnou záruku…
