CHTĚLA BYCH BÝT KRÁVOU Ale nene, já to myslím jinak. Chtěla bych být krávou, nikoli chci být kráva! Mám k tomu několik důvodů. Například jsem narozená ve znamení Býka. A s monogramem BU. A jako čtvrté dítě v pořadí jsem byla nějakou dobu mezi sourozenci za telátko. Dost často chodívám běhat do přírody, kde se na loukách od jara do zimy pasou krávy. Občas svůj pomalý běh zpomalím a s kravičkami i jejich telátky se pozdravím. Poslouchám, jak šťavnatě ukusují a přežvykují trávu i bylinky. Dělají to neúnavně celý den. Někdy se s blízko stojící krávou zadíváme z očí do očí a věřte, že ta kráva s pohledem neuhne. Je to velmi zvláštní pocit, něco mezi námi probíhá a já počínám věřit, že si beze slov rozumíme. Nevím ale, jestli by ona měnila se mnou. Zdali by se chtěla proběhnout i mimo ozbrojenou ohradu. Nedokážu odhadnout, jestli by se jí líbilo běhat do kopců, nežrat a po doběhu si do sešitu napsat počet uběhnutých kilometrů. Po každém výběhu ze sebe pracně stáhnout propocené funkční oblečení, sprchovat se, mýt a fénovat vlasy? Jenže ona si pomaloučku courá po lukách, žere travičku, má-li telátko, sem tam ho láskyplně oblízne, uvolněně si sedne, či pololehne do trávy a zírá. Klid a mír. Já bych někdy, fakt, chtěla být krávou. Ne krávou nebeskou, ne fialovou Milkou, ani dojnou krávou ve velkokravíně. Pěkně na louce s několika kamarádkami. Neznala jsem hudební skupinu Rapmasters až do doby, kdy mi složili písničku. Písničku s textem pro mě kontroverzním, která má název „Blanko, nebuď kráva“. Kousek vám ocituji. „Blanka mě nechce, bere mě hákem, raděj se baví s tím mladým ptákem, na bradě ještě sražený mlíko a zpocený chmýří pod rypákem. Já už to moc dlouho nevydržím, z barový židličky se vypružím, Blanko, už mě vážně neprovokuj! Věnuj mi, prosím, dvě minutky pouhý, pořád jen čumím na tvoje nohy dlouhý. Prosím tě, Blanko, nedělej krávu, sedni si ke mně, dáme si kávu.“ Z tohoto duchaplného textu na mě dýchl ostrý břit, přesto tou krávou bych občas chtěla být.
