Ač je to k nevíře, na konci 19. století se pro pohonné hmoty jezdilo do lékárny. Tam se zakoupilo několik kilogramů benzenu a lékárník pak z konvice na ulici automobil natankoval.
Vozidel však přibývalo a z iniciativy Českého klubu motocyklistů, založeného v roce 1904, vzniklo sedmnáct tankovacích stanic v hotelích, lékárnách i u obchodníků, kde se prodával benzín ze skleněných demižonů, které byly brzo nahrazeny sudy s ruční pumpou. V roce 1906 už bylo na našem území evidováno 73 automobilů a 228 motocyklů a každý rok se počty výrazně zvyšovaly.
Od sudů se přešlo ke sloupovým stojanům na ruční a později elektrický pohon. Množství paliva ukazovaly nejdříve dvě skleněné odměrky a později ručička na ciferníku. Úplně první veřejná čerpací stanice vznikla v Praze na Náměstí republiky v roce 1923. Představila ji společnost Bratří Zikmundů a měla podobu uzamykatelného stojanu s podzemní nádrží. O pár let později již existovalo více než 300 zastřešených stanic s více stojany, některé z nich fungovaly až do 70. let minulého století.
Poválečná léta provázela stagnace, po znárodnění se čerpací stanice sloučily pod národní podnik Benzina a ještě v sedmdesátých letech neměla polovina benzínek ani boudu pro obsluhu. Teprve před revolucí zavedla Benzina první samoobslužné stojany.
